A s těmi modrými konečky prstů jsem si zatím neporadila. Jen jsem si nalakovala nehty, aby se mě pořád lidi neptali, jestli už jsem mrtvá, nebo co mi je. Nebo jestli nemám svetr nebo jestli nechci loka z placatky. Až budu jednou stará a vetchá. Obložím se stovkami krásných knih. A budu chodit parkem a městem. A poslouchat, jak život umí být. A můj milý, až bude starý,. Prý chce být asi převozník.

Say whatever you have to say. Článek na dva řádky nepotřebuje titulek. Některé dny jsou prostě na houby, ale pak zcela náhodou potkáte ve vlaku kamarádku, kterou jste neviděli snad několik.

Pro přehlednost si sem chci hodit článek, kam budu dávat odkazy na mé recenze jinde, což momentálně znamená na Světech literatury. Za větší část názvů vděčím šéfredaktorce, v této oblasti mé vyjadřovací schopnosti krutě selhávají. Jak že se vlastně dělá umění. Šifry, zaprášené knihy a geniální programátoři z Googlu v jedné próze.

Opuštěná zahradní chatka, dumpster diving, v noci hůř jak v lednici, žádná elektřina ani tekoucí voda, příšerná bolest zubů, která nedovolí pořádně spát, nevolnost, únava, bolavej krk. no, asi tak nějak teď vypadá můj život. a výjimečně je tu nová povídka. jakože doopravdy nová, napsaná asi, hm, před dvěma měsíci? Snad si to najde aspoň nějakého čtenáře.

Netrvalo mi moc dlouho tenhle lay zčvachtit, učila jsem se na něm s perem a docela se mi to povedlo, i když celkový výsledek nic moc. Jednoduše si vlezete na www. Do okýnka vpravo zadáte sl9. Kdo neví, jak stahovat, nechť mi to laskav.

Zdravím Vás u posledního letošního adventního kalendáře. 23prosinec, Bradavice, naprosto nedůležité doby.