Čas od času si jen tak lehnu pod deku. S tužkou a kusem papíru. Ale nestíhám psát všechno, co bych chtěla,. Co bych chtěla zaznamenat, pojmenovat a zhmotnit,. A tak píšu o tom, jak nestíhám psát to, co bych ve skutečnosti psát chtěla. Píšu o tom, jak se vymlouvám, že nestíhám psát,. Kličkuju mezi nejistotou a vlastníma nástrahama. A přitom utíkám sama před sebou. A před tím, abych sebrala odvahu a psala o tom, o čem vlastně psát chci. Jsem zmatená v bludišti vlastních slov.

Na tomto blogu najdete seznam zajímavých blogů na Blog. cz, který zde pro vlastní účely zveřejňuji, který jsem sám sestavil a který jednou za čas aktualizuji. Při své práci často narážím na kvalitní autorské blogy s vlastním obsahem, ke kterým se může hodit někdy v budoucnu vrátit. Tento blog mi tak slouží jako jakási zásobárna odkazů na blogy, na které rád čas od času zavítám. Autorského klubu, jehož členové jsou vybírání poněkud transparentnějším způso.

Ten, kdo maže si to na kole. Milovník obrazů, který je malého vzrůstu. Menší skupiny osob, které se někam hrnou.

Aby byl člověk šťastný, musí mu ke štěstí stále něco chybět. Básnická tvorba - Nový věk. Básnická tvorba - Hodina S. Dostalo se mi do ruky.

Jsem zřejmě odporně krutý a bezcitný tvor. Odebírám stránky s vegetariánskými recepty a to, že tam čas od času citlivoučcí lidičkové sdílejí různé agitace, mě pěkně sere. Videa s mučením zvířátek, či násilným chováním vůči nim, články o tom, jak je lidstvo zvrácené. Kdyby si to lidé na té stránce neuvědomovali, tak tam nejsou. Proč přesvědčovat ty, co jsou přesvědčeni? Nic proti nikomu, jen názor. Je to hnusné, ale nedojímá mne to.

Unavené oči shlíželi na svět. Stál na nich a neřekl nic - prý už několik let. Lidé si zvykli ho míjet. Stal se průzračnou skvrnou v prostoru. A tak když krvácel nikdo nepřišel, nikdo se nezeptal. Jestli je to v pořádku, mít v nábojnici jen jednu patronu. O on se smál, občas se potichu smál. Měl u pasu revolver ale nikdy nevystřelil. A když stříleli mu do zad on se ani neotočil. Je to docela bojácná .