Ale ona viděla nebe i když jsme byli uvnitř místnosti a to ji tak těšilo. A teď vidím já ji. V září - Vítězslav Nezval. Je konec láskám, konec nenávistím,.

Dnes už se mne bojí. Cítí, že tady jsem,. Ještě jsem neopustila tuto zem. Často se k ní vracím,. I když ve tmě se ztrácím. Zdá se to jako pouhý sen,. Ale jako připoutaná duše tu jsem. Mluvím na ni dnes a znovu,. Její srdce je jak z chladného kovu. Jsem pro ni jen pouhopouhý vzduch,. Po světě kráčím jako neviditelný duch. Vnímá mě, ale při tom neslyší,. Jsem pro ni jen zátiší.

Hledíc v dáli do neznáma,. S motlitbou na rtech nevyřčenou,. Strach! Spěchala někam, kam nechtěla jít. Nač běžet s davem? .

Dážď prší a ja s ním vyprchám. Zpod morskej hladiny pozorovať oblohu až kým nedôjde kyslík.

Nenávidím totiž název tohoto blogu už slušnou dobu. Takže jsem se přestěhovala jen kvůli tomu. My Deep Loneliness? Teď to je way-to-nepenthe.