Pro všechny, které od reality odděluje vysoká zeď. Nikdy jsem si nedával předsevzetí. Nikdy jsem nemusel plnit předsevzetí. Ale letos je vše jinak. Stojím na prahu své nové dekády, stojím nad propastí zašlých let. Co se stane teď? Budu se utápět v anaforách minulých obrazů. O neviditelných gejzírech řeřavého magmatu. O pretenzích na legovanou naději.

Pokud jste na dně, tak jste na tom pořád líp vůči tomu, co je pod dnem. Jeden z mých starších příběhů, které jsem našel, snad se Vám bude líbit. Já už nechci úplněk! Já už nechci úplněk! Vzal si džbán vody, který měl položený na stole, a polil si rány. Některé z nich ještě krváceli. Nejzávažnější z nich si ovázal hadrem a vzal si knihu, co měl na stole, a začal do něj něco psát. Ruka se mu tak klepala, že si všechno písmo rozmazal.

Zítra vyrážím na dovolenou do Řecka, konkrétně na ostrov Kos. Je samozřejmé, že si balím plavky, sluneční brýle, opalovácí krémy atd. Ale i já mám nějakou svoji make-upovou rutinu. V sádě si beru věci, o kterých vím, že mi vydží i v horkém řeckém počasí a to i večer na nějakém večírku. Neberu si s sebou žádné super stíny, hutný make-up si třpitivé pigmenty. Zkrátka to o čem vím, že to využiju. Co pak je to zelené? Kpírování obrázků,.