A vážně konečná! Mi kamarádi mají předměty jako marketing, ekonomika, právo. A vůbec je to nezajímá, co já bych za to kurva dal! Chci všechno vrátit zpátky. Tyhle prázdniny by se daly nazvat jako snad ty nejhorší. V deváté třídě jsem přešel do jiné třídy.

Auta, laser, éroplán. Víte, pokud nemáte obří sejf s hromadou zlaťáků, do kterých byste mohli zahučet ze skokanskýho můstku jako strýček Skrblík, pak si stejně nemůžete nijak zvlášť vyskakovat. Mimochodem, dovedete si představit ve skutečnosti takový skok? To by muselo hodně bolet, vždyť zlaťáky jsou kovové.

Bylo to jen ve snu aneb Což takhle dát si mé dětství. Znáte to, kluci si hrají s autíčkama a holky s panenkama. Po tom, co jsem si uvědomil sám sebe, jsem hooodně dlouhou dobu nemohl v paměti najít, s čím jsem si vlastně hrál. Vždycky jsem byl takové uťápnuté dítě, které bylo vděčné za každou hračku, a někdy dokonce i mě samotnému bylo líto, že mě ty kočárky moc nebraly. Jak to tedy souvisí s tím pudrem? Proč to vlastně rozebírám až tak do detailů? A už by to stač.