Zkouškové jsem zvládla překvapivě docela bez újmy na zdraví, i když jsem skončila o týden později než jsem doufala kvůli své blbosti. Taky jsem díky jednomu předmětu přišla o svou spolusedící, kterou těsně po zkouškovém vyhodili. Během praxe jsem o víkendu zažila naprosto skvělou akci, kdy jsem po sto letech viděla H. A ironií je, .

Když příliš dlouho svítí slunce, z úrodné půdy se tvoří poušť, proto měj na paměti, že není hanbou plakat, když potřebuješ. Chci tím říct, že v projevení slabosti může být neskutečná síla. Moc se k tomu upínám. Zuby a nehty do kůže Ti zatínám. Nic jiného, než Tvůj pohled,. Tvůj pohyb, Tvůj dech já nevnímám. Své tělo pod náporem rozkoše ke hvězdám pak vzpínám.

Táhněte s ní do háje. Nadýchala se chloru v Savu. Je mi z toho blbě. A v domě je ještě větší vedro. Na noci bych si nabrnkla. I v tom zasraným vedru. Kdo by to zvládl? V takovém zkurveném vedru. Píšu sem jak když nepíšu co? Problém je, že jsem tuhle potkala Bíbího, totiž toh.

Poslední dny, vlastně týdny mi dost splývají. Do školy chodím za tmy a za tmy se taky vracím, znavená a znechucená z dalšího odporného dne. Ovšem rozmanitost těmto dnům nechybí, pokaždé mě nasere někdo jiný. Příjde mi, že když si myslím, že něco zvládám, tak příjde někdo, kdo mi to vyvrátí a docela nevybíravými způsoby.