Vkládala jsem jí na dvakrát, protože mi blbnul blog. Vím, že by se k této povídce velmi hodil nějaký úvod i závěr. Proto si zahrajte na chvíli na autory a domyslete si jak začátek, tak konec. D No každopádně mě za.

Rozhodla nahlásit, ujistit vás, že ještě stále žiju. Jak tady tak sedím, nejsem si ani jistá, co vám mám povědět. Už dobrých pár měsíců jsem se vám neozvala, nic jsem nenapsala, no prostě jsem vás všechny zradila - a to hlavně mou milovanou Rainy. A teď si nejsem jistá, co vám mám říct. Budu se snažit dopsat povídky tady na blogu a začít nějaké nové - bohužel, ty se neukážou tady, neb budou anglické a hodlám je šoupnout na Wat.

Země, která má jako národní zvíře jednorožce a rostlinu bodlák? Tam člověk prostě musí. Trochu jsem se lekla, že mi blog brzy bude vyhrožovat zrušením, protože jsem se dlouho nepřihlásila. A ejhle ona by to bylo pravda. No, rušit nic určitě nechci.

Svůj název získala Neviditelná výstava oprávněně. Ale to, jaké pocity ve vás tato výstava vyvolá, je neocenitelné. Letos jsem opět jela provázet na zámek v Novém Městě nad Metují. Zámek Nové Město nad Metují. Uživatelka Aneta Dopitá s uživately Petra Vypitá a Ilona Zpitá.

10 neuvěřitelných faktů, které jste nevěděli o zrzkách! Zatoč s nevzhlednými jizvičkami po rychlém růstu. Ave Imperator, morituri te salutant. Naše prsty se střetnou na chladném skle. Křičím na ni, ale snad neslyší. Možná taky křičí, ústa má otevřená, ale neslyším jedinou hlásku. A ptám se já nebo ona? Mám ráda náš ústav.

Dokážu si to představit v čistě platonických rozměrech. Budu na něj myslet, bude si mi o něm zdát. Ale přestanu doufat, že se někdy objeví. To je můj plán na dalších pár měsíců. Narážím jen na jediný problém, chci vedle něj usínat a probouzet se. Chci zas sledovat ty jeho vlastnosti, který jsem tak nenáviděla. Bude, že jo? Píšu, to prej pomáhá.

A jediný co mi chce je brečet. Že v jazyku nebudu třísky mít. Pak vychlastám dvacet čtyři rumy. Prostě mám levý obě nohy. A nezbytnou třešinku na očích. I vítr mě nechal být. A dřu o zdi hlavou.

Doteď vidím ten děsivý obrázek v knížce, kterou jsem si prohlížela jako malá. Proto pokaždé jakmile začne pršet a být ono šedivo, tak vytahuju svůj vínově růžový pršiplášť a zelinkavý deštník Jen tak pro sichr. Někdy vás ani nemusí někdo strašit a vy se vystrašíte samy. Jak? Ty fotíš, já giFUJu.

Zajímavá fakta o líbání, které jsi ještě nevěděla. Tímto vás chci všechny pozvat na sou NOVOU STRÁNKU! Založila jsem si nový blog na blogger. com, ale nic nového to nebude. Budu dále pokračovat v tom, co dělám tady, jen na jiné adrese. Doufám, že vás to neodradí a budete mě číst nadále.