Pro všechny, které od reality odděluje vysoká zeď. Nikdy jsem si nedával předsevzetí. Nikdy jsem nemusel plnit předsevzetí. Ale letos je vše jinak. Stojím na prahu své nové dekády, stojím nad propastí zašlých let. Co se stane teď? Budu se utápět v anaforách minulých obrazů. O neviditelných gejzírech řeřavého magmatu. O pretenzích na legovanou naději.

Nejspíše poslední článek na tomto blogu. Zdravím, tak tohle je nejspíš úplně polsední článek na tomto blogu. I když mě to trošku mrzí, tak na tomto blogu moc nepřispívám a to nejspíš proto, že frčí pomalu pátým rokem. Navíc, když jsem blog zakládala, tak mi bylo nějakých 8 až 9 let, tak tu teď mám opravdu veĺiký nepořádek a zmatek. 1 února 2015 v 1.

Zdá se, že mým posláním je neplnění cílů! Tak jsem si tak na začátku roku hezky malovala, jak budu plnit nějaké cíle, abych ze sebe měla radost. No nakonec jsem se dostala k vytyčování si nových a krátkodobějších cílů.

Často prostě nemám potřebu sem psát, protože. Prostě nemám? Věřím, že kdybych si stanovil, jak často sem psát, vždy by bylo o čem, protože by muselo být. Ale to by nebylo upřímné. Musel bych se nutit psát zajímavě a vařit z vody. Na druhou stranu bych možná měl aspoň pár pravidelných čtenářů; s mým momentálním tempem je to po každém článku jakobych začal s novým blogem.

To The Moon And Back. Možná, že se jedná o dvě naprosto odlišné věci ale pokusím se to trochu vysvětlit. I found myself in Wonderland. Tak jo, je čas.

Ale moja budúcnosť je dobrá. No už je neskoro knučať. A viem, že to už nespravím. A už ich nikdy nechcem straiť.

Ten, kdo stojí v koutě. Nedávno jsem četla tuto knihu s názvem. Ten, kdo stojí v koutě. K této knize jsem se dostala bohužel až po podívání se na film se stejným názvem. Který se mi líbil, ale pořádně jsem to pochopila až po tom, co jsem si přečetla tuto knížku. I když jsem nahoře psala, že je to o vyvíjení vztahů, tak vlastně ani moc ne. Jako je, ale ne moc. Spíš tam jde o t.