Jediný způsob, jak se zbavit vlastního pekla, je přijmout ho. Usedám na sluncem vyhřátý povrch asfaltem udušené země s umírající květinou v ruce. Městská obora zeleně zářících lamp, symfonie zrnící elektřiny protékající vzduchem a já, středobod vesmíru, cestovatel věčností. Ta květina už nikdy znovu nepřijme sílu slunečního svitu, ví to. A přece je pořád tak krásná. Všude dobře, jen ne doma. Usmívám se a mluvím o.

Občas před ním utečeš někdy se jenom odřeš. Vlak života tě pustí až po smrti . Je tu možnost že tím vlakem člověk jede dlouho až ho to sere . Jen jeď dokud to jde a máš sílu nakládat do kotle . Čím jsem starší tak občas nakládám rád a někdy bych radši do kotle nalil vodu ať už to nejede .

snad se v tom ňěák vyznáte, myslím, že to neni nejhorší práce, tak. joa je to yaoi povídka no. Víte to u mě nebývá zvykem. Lidi prosimvás dejte mi hlas xD.

AhojJen chci říct že asi končím s tímto blogem. Nevím proč, ale spoluadminka neni na ICQ nepřidává články. Já vim že jsou prázdniny a že se má užívat, ale to měla napasat na blog. Takže jestli do konce Ledna nenapíše.