Je mi jasné, že toto nikdo nebude číst, a proto si to píšu jenom pro sebe. Pamatuji, jak jsem na tomto blogu makala, a opravdu pořádně, myslím, že je tu vidět, pokrok, když se kouknu na články roku třeba 2009. Je neskutečné, jak to rychle letí. A proto, jestli toto čteš a máš blog, tak se na něj vyprdni. A to je vše, tak zase za rok. Napiš mi - - SEM - -.

Krize Ale krize jsou od toho, aby se překonávaly. A tak se do toho dám. Here we are me and you, feeling lost and feeling blue. Nepíšu tam moc často, nemám tolik času. Vydrží víc než internetový deník. Jen tak,kdyby se někdo ptal se mám skvěle. Vážně! Ale stejně jsem teď šťastná. Stačí si ty věci nepřipouštět. Jednou nahoře, jednou dole. Ale tak je to vždycky.