Rozloučíme se i s Řetězovou reakcí. Nebyla to dlouhá povídka, ale snad jste si ji užili. S čím dalším příjdu, zatím nevím, ale opravdu se budu snažit, aby tenhle blog aspoň nějakým způsobem pokračoval, ačkoliv je to teď hodně těžký. Díky všem, kteří zůstali do konce ŘR a komentovali.

Oheň na křídlech plane a sžírá jejich drobná pírka stejně jako mou duši. S rozbitou svatozáří a popelem na srdci se toulám světem i oblohou a nikde není místa, kde bych nalezla jen trochu klidu. Kde bych mohl skrýt své oči před bodavým světlem světa a lidských slov. Skrývám se před slovy, která soudí duši, která bloudí světem. Skrývám svá křídla, když ráno, které jindy slibuje naději a krásu, přináší jen zklamání a bolest. Ale to se jim jen tak nepovede.

OO Takhle se držej malý děti? D Teda, teda. Oh, bože bože bože! .

Ahoj lidi omlouvám se za delší dobu co jsem nedávala povídky. Neměla jsem moc času byli příjmačky na krku, rozlučáky, oslavy atd. Ale od teď se budu snažit dávat povídky oravidelně.

Ráno jsem se probudil hodně skoro. Dlouho jsem nad vším přemýšlel. A taky jsem bez Tommyho nemohl spát. Sejdeme se dneska večer při parku.