Ideolog pochází ze severoafrické Libye, nicméně se ve své publikaci zabývá demokracií v obecném smyslu a ponouká revoluci ve všech světových zemích, nikoliv jen ve své vlasti.

1 příští týden jsem pryč. 2celé prázdniny nebudu mít přístup k internetu. 3 škola mi zabírá víc času než bych chtěla. 4 myslím si že po premiéře Breaking dawnu part.

Chceš vidět své jméno v písni? Tak přesně tohle mi dneska ráno přišlo na mail. Většinou takové věci ani neotvírám, ale tohle mě opravdu pobavilo a neznám nic lepšího, než se o vtipné zážitky podělit.

Edvín Všetečný a jeho vášnivé řeči Vo hovně! Já jsem hodný, nikdy bych sexuálně neobtěžoval slepce. Za minutu mi jel vlak. Utíkám tak rychle, až přestávám věřit v existenci času a máslových sušenek. Už ho vidím, stojí si na kolejích a vystupují z něj lidi bez tělesných vad. I když je na dosah, běžím stejnou rychlostí - jak ďas.

50 MFF KV část třetí, poslední. A zde je dokončení festivalové repotáže. 50 MFF KV část druhá. 50 MFF KV část první. Jako každý rok je na čase si připomenout Mezinnárodní filmový festival v mém rodném městě a při té příležitosti sfouknout nános binárního prachu, který zatím stihnul pokrýt můj omšelý blog. Dovolená 2014 - díl čtvrtý - ZOO Lešná. Tak nějak jsem na ní měl.

Svůj název získala Neviditelná výstava oprávněně. Ale to, jaké pocity ve vás tato výstava vyvolá, je neocenitelné. Letos jsem opět jela provázet na zámek v Novém Městě nad Metují. Zámek Nové Město nad Metují. Uživatelka Aneta Dopitá s uživately Petra Vypitá a Ilona Zpitá.

To on může za migrénu a nespavost, za nezdůvodnitelné neduhy. Někdy si ho nevšímám, ale občas ho slyším šeptat. Jak by ne, zlo v té nejsurovější podobě nás láká, zvlášť když pochází od nás. A zlo vždy pochází od nás, od pokryteckých, lidských bytostí. A přitom někdy stačí tak málo. Někdy se objeví jen tak. Cítím ho v hlavě a nemůžu ho vyhnat.

Konečně se dá vyrazit ven bez nekonečné řeky potu. Spěšně oblékám sebe i děti, z nichž jedno, pekelně vřeštící, nejprve vyprošťuji z peřináče, odkud mu koukají jen nožičky, nasedám do auta a jedu směr park Pineta Sacchetti. Představuji si, jak dítka vypouštím do dětského koutku, dávám si kafe, tupě zírám přes louku na kopuli chrámu Sv. Skoro mi připadne, že se mi tou představou začínají chvět ruce. Paní, rozumíte italsky? Říkala js.

Dokážu si to představit v čistě platonických rozměrech. Budu na něj myslet, bude si mi o něm zdát. Ale přestanu doufat, že se někdy objeví. To je můj plán na dalších pár měsíců. Narážím jen na jediný problém, chci vedle něj usínat a probouzet se. Chci zas sledovat ty jeho vlastnosti, který jsem tak nenáviděla. Bude, že jo? Píšu, to prej pomáhá.