Příliš dobrý lhář - část druhá. Tak hezké čtení a příjemný víkend! Tupec, pomyslel si Draco znechuceně. Kdyby s ním byla Hermiona, ta by hned věděla, co se děje.

Tak co ode mě chceš? Jsem rád, že si mé nohy mohou odpočinout. Myslel jsem, že tam zkolabuju. Přemístit se sem mě stálo až moc sil - měl jsem poprosit Nareeho, aby mě sem vzal. Neumím si představit, co se mnou udělá přemístění zpátky domů. Vzhlédnu k ní a samolibě se ušklíbnu.

Znáte ten pocit, když je ve vás stále zakořeněno zrnko naděje, kterého se nehodláte vzdát, přestože je vám den co den dokazováno, že už nikdy nic nebude takové, jaké doufáte? Jak je možné, že to zrnko tam pořád je, že nezmizelo a já se nesmířila s realitou? Podzim je n.

Bol jeden z mnoha upršaných dní, ale v Anglicku na okraji Londýna to nebolo v tomto ročnom období nič výnimočné. Ľudí bolo stále dosť a zavadzali si v preplnených uliciach dáždnikmi. Sem tam nejaké auto ošpliechalo chodca, ktorý začal naštvane nadávať. Nemohla sa ani určiť aká časť dňa je lebo mraky úplne zakryli oblohu.

Hrubé chyby, které děláš při péči o vlasy nejspíše i ty. Alebo len neviem čo má čaká a teším sa predčasne. Len keby ma ten čas netlačil.

Jak je rok dlouhý, sem tu nebyla a pod perexem se dozvíte proč. Tak jaké byli ty 2 měsíce od posledního data článku na blogu? SasuSaku a Drami.

Možná, že nadpis zní děsivě, I know. Ale nebojte, nekončím ani nic podobného.

Jsem hrozná, ale paranoia je ještě horší. Ono to vážně chce změnit profil a celý jméno, jo, já vim.