Znáte ten pocit, když je ve vás stále zakořeněno zrnko naděje, kterého se nehodláte vzdát, přestože je vám den co den dokazováno, že už nikdy nic nebude takové, jaké doufáte? Jak je možné, že to zrnko tam pořád je, že nezmizelo a já se nesmířila s realitou? Podzim je n.

Blowing out wishes, blowing out dreams. Pač už nikoho nezajímají moje výlevy a nemám chuť sem psát každý den. Alespoň vězte, že jsem šťastná. Až bude víc času a. Nálady, třeba se vrátím.

Takže jak už to s mými blogy chodí, teď jsem zanedbala i freakyworld.

Píši vám z městečka Sö.