Kde jsi, můj anděli. Teď, když potřebuji tvá křídla. Já sama, schoulená, hleď. Naše nebe natřela jsem na černo. A teď ve tmě opuštění. Vlastním snům a věčným přáním. Však pevně stojím za rozhodnutím. Že nevrátím se jenom s ptaním. Že vrátím se s odpověďmi. A teď se svým vnitřním hnutím. Ať už s tebou nebo sama.

Metafyzický strach z toho, co bude potom. Každou sekundou se ve mně láme schopnost začlenit se zpět. Skončil na pranýři útržků vzpomínek a svých činů. Ale je to nemoc? Ne, je to stín minulosti, který mě zabil a já nemůžu najít denní světlo. Co bych řekl, ale nemůžu . Snad najdu klíč od zámku té stěny mezi mnou a .

Blog DK, svět jedné rozpolcené duše. Vzpomínky jsou to jediné, co je skutečně naše. A víte, co je na dnech-blbcích to nejhorší? Přicházejí, jak se jim zachce, aniž by je někdo zval. A najednou chcete okamžitě utéct. Jenže uprostřed stříhání? Navíc se ve středu uvidím s Turnerkou. Takže zpátky do deště a úsměv! Hlavně myslet pozitivně, no ne? .

Na opěradle Jeho křesla seděla,. Spánkem ukolébána k nevinnosti,. Ten dojem však náhlé procitnutí zničí. A bělostné nožky pod blůzku schovala. S ospalým úsměvem pak na mne pohlédla. A já na malou chvíli zas. Spatřil ji jako obrázek z leporela. Řekla jsi mi to jasně. Stručně a bez zbytečných vytáček. Však co jiného bych po víkendu stráveném s Tebou očekávala? Deset náhodných písmenek v přesně daném sledu.

Damon, Stefan, Elena, Alarick, Rebeka, Caroline, Kole, Klaus, Jeremy,.

Předpokládám, že jste velmi INTELIGENTNÍ tvorové a berete na vědomí, že všechna tvorba na této stránce je výplodem MÉ MYSLI, čímž chci naznačit, že budu velmi ROZZUŘENÁ pokud bude má tvorba kopírovaná, či jinak upravená bez mého SOUHLASU. Také vidíte ten slastný a spokojený usměv na její tváři? Pro mojí dra.