Niesú pod posteľou ale v našich hlavách. Pôvodne som chcela písať dneska iný článok ale téma týždňa mi teraz dobre sadla a kedže týždeň už končí musím to využiť dneska. Už sa nemôžme skryť pod perinu či zasvietiť si lampičku.

Videla som film Inside Out. Je super, odporúčam vám ho vidieť. A viete čo? Je o ľudských emóciách. Keď som ho videla prvýkrát, neskutočne som plakala, pretože mi hlavná postava pripomenula mňa samú. Emócie nie sú nezmysly, aj keď sa to niekedy tak môže zdať. A aj som si niečo pekné kúpila,.

Zdravím ťa, milý čitateľ! Som relatívne v pohode a na blog pomaly zabúdam. Up in the sky! Je to totiž Narween s novým článkom! Aj ty už máš na záhradke takéto chutné maliny? Smells like adult spirit. A mne je konečne sivo. Ale nie čierno, vonkoncom nie.

Jakože vždycky může být líp, ale tak nějak jsem se smířila s faktem, že Božskej bude navždycky Božskej a ten kluk, co se neustále tak culí a sype ze sebe jednu srandovní urážku za druhou, do toho se klidně můžu zamilovat a neřešit to. Protože když to budu řešit způsoby, jakými jsem to řešila v prosinci, všechno jen zhorším.

Vše píše tlusté prase se Zeppelinem na břiše. Dnes je to můj přítel. Ten člověk, kterého beru jako svou rodinu, kterého bych bezmezně chránila a kterého miluji. Přišla jsem na to, že i když mi ostatní lidé tady mohou poradit, nikdy za mě nic nevyřeší. I když se budou zajímat a budou mi chtít třeba pomoci, dostatečně nepomohou. Ů, jak se připravit na teoretickou zkoušku.

Spraviť rozhodnutia, ktoré vás môžu ohroziť . Stretnúť ľudí, ktorých nepoznáte . Fajčiť o jednej ráno na móle a cítiť, ako vám vlny prílivu narážajú do nôh . V tej chvíli si spomeniem na X. A všetka neistota je odrazu omnoho desivejšia . Obklopuje ma chtiač,ktorý chce, aby tu bol so mnou . Aby som mala pocit, že som pre neho jedinečná aspoň tak, ako je on pre mňa .

Je to už dlouho, co mám tohle v rozepsaných článcích a myslím, že to stojí za to, abych to dopsala a zveřejnila. Na nápad, otázky a všechno možné, jsem přišla trošku zvláštně. Chci vám povědět, proč jsem se zase tak dlouho neozvala, protože se k tomu váže jedna pro mne nemilá příhoda. Houbeles, prostě v tu chvilku vůbec nevíte. A už se k tomu dostáváme.

Chcela som blog zrušiť ale bolo mi to ľúto. Na jednej strane to už je asi fakt zbytočné sľubovať že zas tu budem pridávať niečo častejšie keď asi všetci dobre vieme že nesplním to čo sľúbim. nemám chuť, nechce sa mi a neviem čo by som písala. Pred tým som často používala blog na to aby som sa vyrozprávala a upustila na chvíľu od problémov. Teraz už nemám potrebu písať a zverejňovať svoje problémy. Žeby som vyrástla? To, ako využív.