Já vím už jsem tady nebyla tak jak rok dlouhý ale přiznávám že jsme měla nejen tvůrčí blog ale Naruto mě už zas až tolik nebere, nejspíš je to tím že teď je ta manga tak nudná, myslím že autor to zbytečně natahuje. Tak doufám že se Vám to bude líbit. Tahle povídka už končí ale já sama doufám že začnu nějakou další.

Tak co ode mě chceš? Jsem rád, že si mé nohy mohou odpočinout. Myslel jsem, že tam zkolabuju. Přemístit se sem mě stálo až moc sil - měl jsem poprosit Nareeho, aby mě sem vzal. Neumím si představit, co se mnou udělá přemístění zpátky domů. Vzhlédnu k ní a samolibě se ušklíbnu.

Sesmolila jsem další kapitolku, skrze kterou bych vám chtěla zároveň popřát krásný nový rok. A taky mi už téměř došly peníze.

Vím že jsem tu dlouho nebyla a věřte že v tom hrali rodiné a zdravotní důvody. No ale to není jediné co vám chci říct. Povíkdy mám jako vždy jen rozepsané. Teď k hlavnímu tematu dne. Nemusíte to číst, pokud nechcete, jen si tu vylívám zlost.

Věci, které sháním, aneb život je samá náhoda. 160;Původní plán byl kino. Nikam nechodit a počkat si na pondělí, kdy bude 5 blogerek nakupovat po secondhandech. Stalo se něco, co jsem necht.