Jediný způsob, jak se zbavit vlastního pekla, je přijmout ho. Usedám na sluncem vyhřátý povrch asfaltem udušené země s umírající květinou v ruce. Městská obora zeleně zářících lamp, symfonie zrnící elektřiny protékající vzduchem a já, středobod vesmíru, cestovatel věčností. Ta květina už nikdy znovu nepřijme sílu slunečního svitu, ví to. A přece je pořád tak krásná. Všude dobře, jen ne doma. Usmívám se a mluvím o.

Druhá báseň, jenž tématem volně navazuje na předchozí. Já žiji! Láska ti šeptá sladká slova,. Z tak měkkých úst se linou,. Šeptavá políbení, rozmarné hubičky,. Tichá rána bez snídaní,. Většina jich vznikla, když jsem si myslela, že jsem nejsmutnější ve svém životě, a ač se za to stydím, bylo to kvůli klukovi! Jo láska je svině! Zadívala jsem se na o.

A kdyby střízlivost byla vše. A opilost jen snění,. Já zpila bych se do němoty. Deset piv a tři jégry,. Dát na pravidelnou stolici,. Pak si k tomu pustit ségry. A vysrat se na ulici. Když k tomu dáš ještě vodky,. Posereš si i ty spodky,. Pěkně do barvy tmavý kaky. Ti dá barman v hospodě. A když má mladá radost z praní,. Celej jůnivers je v pohodě. Jak bodovat na disco párty.

Život je boj, ale stojí za to. Nejsem člověk na baterky, mám svou hlavu, své cíle a sny a vždy se našel nějaký blbec, který mi je ničil. Snad jsem konečně našla své štěstí a mé básně začnou být více radostné. Doufám, že se Vám zrovna tato bude líbit. Když naše pohledy se setkaly. A Ty jsi tak rychle vyplnil. Co jiní mi předtím nedali. Můj život provázely jen lži a podvody. Že už jsem věřit v lásku přestala.