Jak si ulevit, ale neublížit miminku. Návrat do reality může být tvrdý pro toho, kdo je snílek. Snílek, který je nespokojený s realitou. Když budeme s realitou spokojeni a budeme i dál snít, možná ten návrat nebude tak těžký. Každý to však prožívá jinak. Někdo je s realitou spokojený a nepotřebuje snít. Každý je originální a v tom je to kouzlo. Už podruhé na mě dýchla.

Takže - po extrémně dlouhé době mě komentář zase donutil se ozvat - jinak bych se asi nedokopala cokoliv napsat. Pokusím se to vzít zkrátka. A už předem jsem trošku smutná z toho, co se chystám napsat. Ale myslím si že nastal čas. Ale k tomu až později. Plánovali jsme cestu do Vietnamu, kde bych poznala jeho tatínka, vzhledem k okolnostem to ale neklaplo. Nevadí, jindy! Když já se prostě neumim učit. A stejně tak se mi mění postoje k sobě samé.

Přestože 8 procent žen a 15 procent mužů tvrdí, že sny nemají, tak průměrně se nám za jednu noc zdá okolo 8 až 10 snů. Spánku vděčíme za dobrou náladu, za dlouhodobou a funkční paměť, za lepší soustředění a mnoho dalších věcí. V případě spánkové deprivace se přejídáme, propadáme v depresi a naše paměť přestává pracovat. Co se děje v mozku. Za špatné emoce může limbický systém.

Série pokračuje, tentokrát v kulisách prohnilého londýnského podsvětí. Je načase ukrást, co nám patří. Paige se musí z doupěte u Sedmi ciferníků dostat do spisovatelské čtvrti Grub Street a proniknout do tajných katakomb Camdenu dřív, než bude osud londýnského podsvětí zpečetěn. Opět zveřejňuji pár mých staších výtvorů.

Trochu navážu na téma týdne, o kterém jsem filozofovala minule a to na alkohol. Nechci tím říct, že moje osobnost je s ním nějak zásadně spojena, ale jistou souvislost to má.

Jak čelit křivým obviněním, která ohrožují vaši dobrou pověst? Známe trik, jak na bezbolestný ANÁLNÍ SEX! Neuhodneš, o co jde. Tipuju že si mě už nikdo nepamatuje. Hádám, že Venom je minulost, že už ani neexistuje. Je pravda že nastala spousta změn. V osobním životě, v li.

Hledám ve světě kolem všechno a nic, raduji se z maličkostí a pluji na loďce mezi mraky. Hudební festival Colours of Ostrava vždycky lákal na megalomanské množství kapel, různorodý program a hlavně na nezaměnitelnou atmosféru v areálu Vítkovic. Tomu jsem letos už ani já nemohla odolat a vypravili jsme se s milým. Co v posledních týdnech tvořím.

V mém fiktívním baru totiž žádný nedostanete. Nějak mne to blogování přestalo bavit. Ani si na svůj blog nevzdechnu a to ho mám takový roky. Český rozhlas 1 o Havlově smutku.

Že držet se za ruce nám bude stačit. Pohlédnout na nebe, tiše se mračit. A kývat se ze strany na stranu. A hlavně se před skokem moc nenacpat. Původně jsem chtěla začít nějakým krásným začátkem, možná i omluvou, ale potom, co už asi 7 minut zírám na zařazení článku v Aktuálně a dál jsem se ani nehnula, tak začátek asi přeskočím touhle příšernou slátaninou, abych se rozepsala. Pamatujete si na mě ještě? S otevřenými dveřmi,.