Zž se těšíte do školy? Hodnotím blog- Crazy cloverleaf. 1První dojem- nejdřív si člověk všimne kytičky s vašimi jmény, což je hezký nápad a aby člověk pochopil tenhle blog musí se trochu začíst. 2Design- ta modrá mě moc nebere a někeré obrázky v pozadí nejsou úplně dobře ořezané, ale kytička je hezká. 3Menu- nepoužíváte volitelný box v menu, což zas tak nevadí, ale ta modrá se mi moc nelíbí.

Když jde člověk stále rovně, daleko nedojde. Možná ale přeci jen dojde dál, drží-li se rovně a při své cestě, než když pořád kličkuje, ztrácí, hledá a mění směr, odpočívá a loudá se. Řekla bych, že tímhle stylem se nedá dojít někam. Aneb nečtěte to, pokud nechcete poznat mé vnitřní démony. Slaná slza padá z tváře,.

Xxx Moje kecy, deníček, nebo tak něco. Obrázky, které mě zaujaly. K neděli jsem připravila potěšení pro blogaře kolem. První mnou zmínění blog bude Lauin. Snad to sklonuji správně? Dál musím zmínit moji dobrou kámošku. Do třetice všeho dobrého, stránka slovenských knihomaniaků.

Naše dovolená byla hlavně turistická, chodím ráda, hlídám ujité kilometry, bez krokoměru by to nebylo ono. Denně jsme nachodili 12km, jednou 14km. Ale to už jsem táhla nohy silou vůle. Počasí nám přálo, viděli všechno, co bylo v plánu. První polovina roku byla zdárně ukončena. Takže zdravím a těším se na září.

Kiliánovi nikdy moc nešel boj s mečem. Ne, že by byl naprosto beznadějný, ale nesnažil se. Za to mu to šlo skvěle spalnými zbraněmi. Patřil do Héfaistova srubu, proto měl možnost je vyrábět. Ale Cheirón takové věci viděl nerad. Kill mu říkali všichni, protože jméno Kilián všem přišlo strašné. Kill skusil výpad, ale Ingry ho lehce odrazil.

Dneska jsem se rozhodla, že po měsíci zase napíšu nějaký článek. To je co? A napíšu vám o tom, proč jsem vlastně ten celý měsíc nenapsala ani větu. Zajímá vás to? Koho ne, tak může samozřejmě blog zavřít a jít si třeba lehnout, pro ty ostatní tedy krátné vysvětlení. Vždycky jsem si myslela, že bez blogu nemohu být. Vždycky jsem si myslela, že moje depresivní stavy zmizí jen, když napíšu na blog. Absťák a smutek po psaní s.

Všetci sme vedeli, že to príde len ja som sa toho akosi nechcela vzdať a stále som si aj vám nahovárala, že sa vrátim a bude viac času.