Takže - po extrémně dlouhé době mě komentář zase donutil se ozvat - jinak bych se asi nedokopala cokoliv napsat. Pokusím se to vzít zkrátka. A už předem jsem trošku smutná z toho, co se chystám napsat. Ale myslím si že nastal čas. Ale k tomu až později. Plánovali jsme cestu do Vietnamu, kde bych poznala jeho tatínka, vzhledem k okolnostem to ale neklaplo. Nevadí, jindy! Když já se prostě neumim učit. A stejně tak se mi mění postoje k sobě samé.

Asi první a také poslední povídka, kterou jsem psala ve třetí osobě. Nejlépe se mi prostě píše v ich podobě, když můžu psát za jednu určitou postavu. Povídka je z rodiného prostředí a tahle situace se stala určitě mnohokrát. Z části jsem se nechala inspirovat mým životem, takže je to tedy autobiografická povídka. Ale opravdu jen z části - s tím přítelem. A teď už vás nebudu zdržovat nadále od čtení.

Tak, napsala jsem další díl A. Vím, že jsem strašná, že nic nepřidávám a jsem moc. Co k tomu tak můžu jen říct? Tak, máte tu první díl A.

Pokud zpíváte, pošlete do zpráv svůj song a my jej uveřejníme.

a to jen kvůli zkurvenýmu fetu. Měla jsem jenom 1,5 čáry. Můj přítel je kretén, slušněji už to nejde. kdyby neutrácel mé prachy, vyžírka! Naházet do matu, to by mu šlo, jj. vždycky slíbí tolik hoven! Kretén, kretén, kretén! Mm, nepamatuju si.

Dívka, její dlouhé do černa zbarvené vlasy jí splývají na záda. Na nohou nemá nic, stojí tam jen v noční košili a v ruce svírá panenku s nalomenou hlavičkou. Kde vlastně je? Máte chuť vykřiknout a zastavit ji? Malá dívka, může mě.