Až budu velká a budu si stavit svůj dům, postavím ho tak, aby mi sousedi nečuměli do zahrady a já neslyšela jejich uřvané fakany. Jak se říká, rodinu ani sousedy si nevybereš. Z jedné strany bydlí pár v důchodu, kde nikdy nebyl žádný problém. Až na slepice, které začaly létat k nám přes plot. A poslední 4 měíce zažíváme peklo. Moje máma dostane rakovinu, topíme deskama a jí se špatně dýchá. A umřely nám dvě kočky. Náhoda? Ale těš se ty svině jedna.

Další mojí studií se stala krásná oranžová květina zvaná Kejklířka. Snažila jsem se poladit intenzitu tohoto pomerančového tónu, jelikož není příliš křiklavý, jak to u některých rostlin bývá. Zejména listy vyžadovaly odstín tmavší zelené. Často svou mysl pokrývají horkými vosky,. Z níž vzápětí zůstávají vyviklané trosky. Jako sopka se bouří, málokdy jí pouhá hrubost stačí,. Berou tvé ruce do odvětví divadelních sfér,.

Hodiny samoty a meditace jsou z celého dne jediné, kdy jsem opravdu svůj, bez rozptýlení a bez překážek, a kdy mohu opravdu říci, že jsem takovým, jakým mě příroda chtěla. O princezně Výhovorce a falešném zlatu. Na cestě viděla spoustu zajímavých věcí, ale nejvíce ji udivil smutek a bezmoc v Impesovém království. Přišla k jednomu zakřiklému kováři, který seděl ve své kovárně nad kovadlinou a nekoval.

Jmenuji se Daniel, je mi dvacet pět let. Jsem homosexuální pedofil a jsem zamilovanej do malýho kluka. Jak už jsem avizovala v minulém článku, ještě jednou bych se chtěla vrátit k naší letošní návštěvě filmovky v Hradišti a k nejzajímavějšímu snímku, který jsme viděli. Nebyl ani nijak krásný, zábavný, nemá extrémně silný příběh, ale je zajímavý tím, že se týká kontroverzního tématu, o kterém se příliš nemluví.

Slečno Johansonová, váš vůz je připraven. Dejte mi minutku, hned budu dole Georgi. Dnes vám to moc sluší, slečno Johansonová. Zavolejte, až budete chtít odjet. Matte, myslíš, že bych se mohla zastavit? Zeptala jsem se opatrně. V telefonu bylo chvíli ticho, ale pak Matt opět promluvil a zněl ještě překvapeněji, než před tím.

Sykl po mně a já si uvědomil, že nemám na výběr. V tichosti jsme prošli chodbou do obývacího pokoje, jako obvykle byla zapnutá televize a mně prolítlo hlavou jedno krásné české rčení -. Starého psa novým trikům nenaučíš. Koukej, mám kérku! .

On byl posledni kapka slzy v mých zamilovaných očich. Jak je možne že i v tom největšim přesvědčenim o pocitu bezpeči,jistotě vas zklame? Byla to velka zkouška zaroveň bolest,jen abych si konečně uvědomila,že na tomto světě neni nikdo komu můžete doopravdy s jistotou věřit. O to víc sem radši když to vim,když už jsou lide natolik bezcitně být neupřimní. Život jde dál ale je tu chladno.

The blood runs, wrist, soft core,He was lucky. Vítr se zvedá, ševelí,. To smrt tu dnes velí,. Obloha bílá jak led,. Umřeš tady a ted,. Zahalena v bílém plášti,. Zemřeš v zášti a dešti,. Stopy od krve v písku, sněhu. Cesta nezná slitování ani něhu. Nevím kam ta cesta vede. Možná to Ďábel mne svede. K Bohu se dávno nemodlím.

S jídelníčkem jsem se snažila držet, ale moc to nevyšlo. Je mi to líto, protože jsem vás nechtěla zklamat. Jídelníček vám sem dám, ale není to nic moc. Budu jenom doufat, že jsem to vychodila. Jak se dnes máte? Ani poř.