Tuesday, 18 August 2015. 18 8 2015 - mindfuck. A pak jíme zmrzlinu a pijem broskvovou limonádu a já z něj čím dál víc nemůžu spustit oči. Už jsme spolu byli u vody, snídali jsme spolu, jeli jsme spolu na motorce, zmokli jsme spolu, nakupovali jsme spolu, četlas moji poezii a to sme se téměř včera ještě vůbec neznali. Vybral si to nejhorší načasování. Kdykoliv jindy, jen ne tady a teď. Zmatená a plná úzkosti se vzdávám toho,. Co je mi v životě ze všeho nejdražší.

Tak tedy asi nová kapitola. Včerejškem oficiálně začala moje vysokoškolská kapitola života. Snad na nic jsem se ještě v životě netěšila méně. Posledních pár dnů jsem spolehlivě panikařila kdykoliv jsem šla kolem jakékoliv fakulty ve městě, nebo se nedejbože. Podívala na nástěnku, kde je jako korunovační klenot vystaven můj nový rozvrh. Ten je teda docela pěkný. Ale připomíná mi nevyhnutelnost toho všeho. Jsem opravdu, ale opravdu zvědavá, jak dlouho na té škole vydržím.

Omlouvám se, ale asi jsem nucena skončit. Není to pouze z důvodu, že o blog nikdo nejeví zájem a nikdo ho nenavštěvuje, důvody jsou mnohem horší a osobnější.