Aneb tvrdý oříšek pro ostatní ovoce. Tady na blogu nenajdete moc knih, které bych kritizovala. Když se mi kniha nelíbí, tak ji většinou přejdu bez povšimnutí, opravdu nerada se o některé vyjadřuji hanlivě. Jsou ale výjimky, nad kterými mi zůstává rozum stát. Proč by to lidé dělali? No, přece kvůli vyšším ziskům. Navíc autorčina neschopnost, pochopit rozdíl mezi hustotou vzduchu a procentuálním obsahem kyslíku, mě opravdu vytáčela.

Jak to ti lidé zvládají? Copak v sobě smutek nemají? Nebo to jen v sobě potají. Zase ucítila jsem tu dálku. Která mě od vás táhne. Člověk si pak sám hlavu láme. Být na dvou místech zároveň. Tam, kde jsi byl doma. Ale teď chtěls poznávat svět. Vše se zas v dobré obrátí. A i když se něco zničilo. Dnes za mnou zase byla. Co po mně vlastně chtěla.

Zřejmě jste si všimli, že tu vůbec nejsem. A proto vám sem zveřejnuji svůj nový blog, kam předělám své povídky, které jsem zveřejnovala zde. Některou tvorbu tu ale nechám. Jinak děkuji za vše, co jste tu pro mě udělali. Malá kapka v obrovském oceánu. Seš lůzr, přece YOLO, ne? Ano, klidně by.

Svět je nádherná kniha,ale nemá cenu pro toho,kdo v ní neumí číst. Po dlouhé době jsem vzala papír a tužku do ruky a začala na popud mých přátel psát - původně to totiž měla být součást vánočního dárku pro naši třídní učitelku. Zkus se vžít do role,.

Nechte vaši představivost, aby vás osvobodila. Moc moc moc se omlouvám, ale kvůli tomu, že mi není zrovna není dobře nejsem schopen teď něco kloudného napsat a tak chci touhlo zprávou napsat, že tuto sobotu nic nevyjde, ale plánuji, že příští sobotu toho napíši více. Jak vlastně zemřeli jejich rodiče? Ehh, promiň, jen jsem se . kochal krajinou! Kde jsem to vlastně skončil? Nemáte tu co dělat! V podstatě na mě vyk.

Seděla v prázdném kupé vlaku, za jehož okny se pomalu setmělo a ona tak mohla sledovat svůj odraz ve skle. Ruce, prsty spojeny před tělem, a skousnutý ret zrádně prozrazovaly nervozitu. Pravidelné kolébavé zvuky jedoucího vlaku byly v rozporu se silným bušením jejího srdce, tím silnějšího, čím víc se blížila k cíli. Vlak stojí, dveře se otevírají, pár kroků po schodech na nástupiště. Čekal tu na ni, tenkrát, .

Vyprávění o cestě španělského pastýře za zakopaným pokladem, vycházející z příběhu o splněném snu ze sbírky Tisíc a jedna noc, je zároveň výzvou k naplnění vlastního osudu i poznáním posvátnosti světa, v němž žijeme.

Určitě to je kvůli ochraně státu proti nepřizpůsobivým imigrantům. Hodně zoufalá snaha nahnat voliče. Den, kdy zchudla chudoba o chudé. Zpětně se to zdá téměř absurdní.

Každí máme vo svojom vnútri skryté svoje skutočné JA a to naše JA sa nám niekedy prihovára. NIelen hlasmi ale aj predstavami, snami. Akokoľvek sa ho snažíme potlačiť, vždy si nájde svoju cestu.