A měl by být dost výživný. Samo se jím živím a myslím, že jsem dost ingrediencí vynechalo. Ono upéct takový superkoláč to není jen tak. člověk i stvoření vždycky na někoho zapomene. Ale když už je to v troubě, těžko se do náplně něco přidá. Nojó koukat se na ně můžu. když se tam jednou budu moct přimalovat! A pšt, ať ho nevyplašíte.

Momentálně bych zametla pod stůl fakt, že jsem tenhle blog tak dlouho naprosto ignorovala, protože teď jsem chtěla psát hlavně o něčem jiném. Téma napovídá jak nadpis, tak rubrika, tak nálada. Ale nic není tak úděsné, jak to teď možná vypadá. Ta poslední věta je mantra několika posledních měsíců. Ehm, české volnočasové dobrovolné psaní, momentálně smolím bakalářku a vyhlížím státnice, takže zrovna tohohle psaní mám až dost a ráda volnočasově odběhnu sem.

Přečte si a zašklebí se. Vejde, sedne si za piáno. Noty nachystá a zachvěje se. Já nebýt jejím mentorem,. Přivřu víko, otočím ji,. Chytnu pevně, políbím ji. Už klouzají ty hladké prsty,. Smím snad toužit po té víle? Přestaň, nehraj, nechci víc,. Žádné tóny, skladby - nic! Vyměň klavír za mou flétnu! Zakřičím a k ní přikleknu. Snad to taky dělat chtěla,.

Slunce dodávalo zamračené obloze poslední světlo. Šedé nebe nahánělo spolu s okolím strach a pocit beznaděje. Nohy mě bolely, ale nemohla jsem se zastavit. Spolu se sluncem zmizí i poslední naděje.

Mou největší zálibou je psaní a chci, aby psaní bylo i mou prací. Láska je jen slovo - Johannes Mario Stimmel. Třetí říše, den po dni. Kniha je záchranný pás samoty.