Dnes už se mne bojí. Cítí, že tady jsem,. Ještě jsem neopustila tuto zem. Často se k ní vracím,. I když ve tmě se ztrácím. Zdá se to jako pouhý sen,. Ale jako připoutaná duše tu jsem. Mluvím na ni dnes a znovu,. Její srdce je jak z chladného kovu. Jsem pro ni jen pouhopouhý vzduch,. Po světě kráčím jako neviditelný duch. Vnímá mě, ale při tom neslyší,. Jsem pro ni jen zátiší.

10 neuvěřitelných faktů, které jste nevěděli o zrzkách! Zatoč s nevzhlednými jizvičkami po rychlém růstu. Určite radím prečítať, nie je to niečo príliš zložité a seriozne, ale ako jeden-dvoj dňová kniha vás to vženie do príbehu a odtrhnúť sa z neho vám tak ľahko nedovolí. Obyčajná ako všetci a zároveň aj nie. Večne nespokojná, rozlietaná a nerozhodná.

Až mi je to trápne, že nedokážem vydržať na jednom mieste. Ak mám pravdu povedať, svet v ktorom svietilo slnko aj počas dažďa sa mi páčil. Ale tentokrát to už je trvalé. Na tento blog sa už nevrátim. Ospravedlňujem sa všetkým tým, ktorí môj blog čítali. Ďakujem zaa všetky komentáre, návštevy, poznámky, hviezdičky.

Tohle je asi nejnovější povídka inspirovaná začátkem léta. Ale houby, každý ráno a někdy i odpoledne, kdy budu jezdit ze školy, budu jezdit se svou, nebojím se říct, že skoro nejlepší, kámoškou, se kterou jsem chodila do třídy a z.