Trpí děti i vaše psychika. O necelé dva týždne odchádzam do Londýna. Čas sa kráti, trošku sa bojím, trošku sa teším. Neviem, ako to prežijem bež takých bežných vecí ako napríklad každodenná hodinka relaxu s kávičkou a nákupnými maniačkami alebo bez maminkiných lazaní. Ale aj tak sa najviac teším na Londýnske obchody. Pink, pink, pink.

Lehce se za sebe stydím, že jsem nedokázala, to co jsem chtěla. No a o čem přesněji mluvím? O pauze. Přesnějí o té, které člověk nepředvídal. Určitě jste si všimly, že dlouho nebyl žádný článek. Že by došly nápady? Ne Důvod někde jinde. K tomu, abychom si udrželi blog je potřeba se tomu věnovat. No a k tomu je potřeba čas, který já jsem neměla.

Rozhodla jsem se pro jiný název mého blogu, kam se teď stěhuju. Takže budu ráda, když budete navštěvovat i ten nový blog. Snad se vám na mém novém blogu bude líbit. Jelikož už jsou 4 h.

S opravdovou láskou je to jako s duchy.

Po dlouhé době jsem se rozhodla sem něco napsat, protože jsem blog vlastně nijak nezrušila nebo jak to říct. Je celkem rozdíl po roku? Ano, po roku napsat.

Jestli se sem vrátím? Asi spíš ne, mám toho hodně ve škole. teď jsem se dozvěděla, že jsem udělala. Zkoušku z informatiky, která byla brutálně těžká! Nemám ani photoshop, ale snad ho seženu. Občas mně to tu chybí, tak snad někdy . Mám spoustu nových hadříků, které bych sem chtěla dát.