Jelikož momentálně jsem v jakémsi stavu-nestavu a nedokážu ze sebe vytlačit ani odstavec smysluplného textu, zavírám krám, na pár týdnů nebo měsíců, možná na vždy. Tento stav mě velmi ničí a nevím, jak se proti němu obrnit, takže proto. A tímto uzávírám sérii tří bezduchých článků, které jsem vydala v posledních dnech. možná to nedopadlo tak, jak jste mnozí doufali, ale pro mě je to tak nejlepší, a, budu sobecká, na tom záleží nejvíce.

Vše co mě zajímá a může zajímat i vás! Je mi to jedno. Šanov 1 je mi to jedno. Každý ráno, každej den,. Že vás všechny zabijem,. Vaše děti a váš sen.

tak jako život se posouvá ku předu tak i já, a cítím, že tohle místo musím opustit. Spousta vzpomínek, spousta slz i smíchu, všechno dobré i zlé co sem sem za ty roky. fakt už to je šest let? Co jsem sem vložila mi navždy zůstanou v paměti. Všichni ti lidé co přicházely a odcházeli, ale musím jít dál a tady to dál nebude. Tak tedy loučím se se všemi které sem měla a mám ráda. Půlnoční, tedy spíše ranní škvár.

Šedivost posledních dní vystřídal sluneční třpyt. Temná mračna, která se houževnatě usadila nad námi se pomalu rozpouští a Slunce opět přebralo své zlaté žezlo. Nastal čas všech kouzelných bytostí, vodní víla nás svým medovým zpěvem vábí přímo do svých útrob. Oxfor z trochu jiného pohledu.

Zřejmě jste si všimli, že tu vůbec nejsem. A proto vám sem zveřejnuji svůj nový blog, kam předělám své povídky, které jsem zveřejnovala zde. Některou tvorbu tu ale nechám. Jinak děkuji za vše, co jste tu pro mě udělali. Malá kapka v obrovském oceánu. Seš lůzr, přece YOLO, ne? Ano, klidně by.

Jelikož je svoboda slova v dnešní společnosti moc důležitá, chtěla bych se vyjádřit k některým dnešním trendům.