Když není něco nemožné, musí existovat způsob, jak se to dá uskutečnit Sir Nicholas Winton. Stáváme se stejnými a tím se stáváme ničím. Abych dala něco o sobě vědět. Žiju, ještě jsem se nerozpadla. Zamilovala jsem se do dalšího kamaráda. Mám za sebou úspěšně třetí semestr. Divný, na to, jak na to seru.

JE MI DO PÍČI ZLE, ZE MĚ, Z MÝHO ZASRANÝHO ŽIVOTA, Z LIDÍ, Z TĚCH KUREV A ČŮRÁKŮ ZASRANÝCH. Říkáte si, že může bejt hůř, to já vim kurva taky, ale nechci už do hajzlu. Zapaluju si a nevím kde začít, mám v hlavě zmatek, chvíli jsem přeplněná pocity a po další chvíli mám prázdno, pak zas jen sračky, pořád dokola. pořád se něco děje, ale já jako bych stála pořád na místě. pak se pohnu o rok a po roce jsem zase zpátky, v tý prdeli zasraný. a víte co? JÁ NIKDY NENAJDU TO .

Oblíká se a já na něj zase čekám u dveří. chladim si spálený ramena a záda o studený dřevo dveří. jak to tyvole dělá, že mu tak dlouho trvá se vykýblovat ven? Nevypadám v tom triku jak kokot? Ne, víš co? Nevodpovídej. Baví mě jen když je zadanej. Baví mě jen když sem zadaná.

Chci pít jenom proto, abych pak mohla všechno vyzvracet. A mít na chvíli alespoň. Ale všechno bych tím zase zkazila,. Stačí, že do sebe liju kafe. A zabodávám starý rezavý nůžky,. Jako bych na to už nebyla dost stará. A pak tu sedim nahá v rozepnutý pánský mikině,. Poslouchám Joy Division a říkám si,. Proč to kurva dělám,. Proč radši nejdu spát,. Že kdyby tu teď někdo byl a vyfotil mě,. Tak by to vypadalo fakt dobře,.

Je mi strašně fajn kurva. Jen nevim, jestli se mám prostě smát, brečet nebo tomu. domyslete si něco hodně sprostýho. bodnout nůž zezadu do hlavy. Díky, fakt díky za všechno. Díky za ty strašně zkurvený chvíle ničeho a všeho. Rozplývám se samou extází do vesmíru a měním se zpět na molekuly a bůhví co. Potřebovala bych facku nebo kopanec, abych se probrala a uvědomila si, kdo jsem a v jaký realitě se nacházím. Občas tady a občas jinde. Jsem v klidu, .

Never made as a wise man. A jsem buď šťastná a pořád veselá anebo doma brečím do peřin, že jsem se zklamala. Ale už nic nebolí tolik jako dřív, jsem veselá pořád a děkuju jemu a těm ostatním, co mi tolik ublížili. Bez toho všeho by nikdy nebylo tohle. Už nejsem ten typ člověka. Má smysl psát, když bych dokola jenom opakovala, jak moc miluju svůj život? Kašlu na křivdy včerejšků, jo speciální poděkování tomu z Prahy, co se neznáme.

Pročítám si svůj blog a cítím se tak strašně nad věcí. Čtu si články, které jsem napsala před pár měsíci a cítím se tak strašně povznesena nad problémy, které jsem měla. Čtu si články, které jsem napsala před čtyřmi lety a strašně se bavím a strašně se směju. Hele, čum na tu blbou krávu, ta holka si asi musela projít pořádnými sračkami! Tyjo, jsem ráda, že to nejsem já! Ale co není, může být.

Ostatně ptáčkové a jeleni jsou pitomý luxus. Návštěvnost blogu - 4 - přijdu si tak výjimečně.

Jsem dost perverzní, ale o tom tenhle článek vůbec není. Nadpisy mimo mísu jsou in! Celkem mě udivuje, že tenhle blog někdo dokáže číst pravidelně. A je mi vás fakt líto. Tím nechci říct, že byste byli ubohý. Kdo si všimnul? Původně jsem to neměla v plánu, ale už mě nebavilo se na to dívat. Obraz od Vincenta van Gogha. Kdo to poznal? Na začátek bych vás chtěla varov.

Dokážu si to představit v čistě platonických rozměrech. Budu na něj myslet, bude si mi o něm zdát. Ale přestanu doufat, že se někdy objeví. To je můj plán na dalších pár měsíců. Narážím jen na jediný problém, chci vedle něj usínat a probouzet se. Chci zas sledovat ty jeho vlastnosti, který jsem tak nenáviděla. Bude, že jo? Píšu, to prej pomáhá.