Rozhodla nahlásit, ujistit vás, že ještě stále žiju. Jak tady tak sedím, nejsem si ani jistá, co vám mám povědět. Už dobrých pár měsíců jsem se vám neozvala, nic jsem nenapsala, no prostě jsem vás všechny zradila - a to hlavně mou milovanou Rainy. A teď si nejsem jistá, co vám mám říct. Budu se snažit dopsat povídky tady na blogu a začít nějaké nové - bohužel, ty se neukážou tady, neb budou anglické a hodlám je šoupnout na Wat.

to chtělo změnu! Zbývají mi tři týdny do odletu do Irska a tam asi nebude tolik času, tudíž lépe teď, než už nikdy. Chtěla jsem trochu jinak okraj, ale co už. Myslím, že pár měsíců se zvládnu na to koukat. Jinak, všechny fotky použité v tomto vzhledu jsou mé. Dreams DO come true! Všechno bude.

Zdravíme náhodné i cílené zbloudilce,. Příběh se rozjíždí v novém kabátě, v novém nádechu a hlavně s dolazenými detaily. Oproti první verzi, tentokrát začínáme prologem a z pohledu postavy, se kterou jste se v příběhu ještě nesetkaly, stoprocentně tam o ní ale padla zmínka. Podrobnosti si nechám pro sebe, více vám převypráví příběh. Tak se znovu otevírá Pečeť, jedna .

Momentálně bych zametla pod stůl fakt, že jsem tenhle blog tak dlouho naprosto ignorovala, protože teď jsem chtěla psát hlavně o něčem jiném. Téma napovídá jak nadpis, tak rubrika, tak nálada. Ale nic není tak úděsné, jak to teď možná vypadá. Ta poslední věta je mantra několika posledních měsíců. Ehm, české volnočasové dobrovolné psaní, momentálně smolím bakalářku a vyhlížím státnice, takže zrovna tohohle psaní mám až dost a ráda volnočasově odběhnu sem.

A pokračování příběhu o dívce a nečekaném návštěvníkovi. Někteří z nás sice už s vyplazeným jazykem a kofeinovým tikem v oku, ale zatím to pořád ještě jde. Až budeme tikat jako hodinky Bilého králíka z Alenky v Říši divů a pořvávat, že není čas, bude to horší. Aktuálně aneb chyba není na vašich přijímačích.