Version 3 kontrolo SB PROSÍM PŘEČÍST. Běhám za Hasiči Lohta a tancuji.

Za tento týden jsem rozepsala asi tři články, ale žádný nezveřejnila. Asi prostě nemůžu psát v pracovním týdnu - a v příštím týdnu vůbec netuším, jak to bude. Už teď se toho děsím. Asi bych vám na příští týden přednastavila pár básniček, ať tu aspoň něco přibyde, ale nečekejte ode mě moc komentářů. A jelikož by mi bylo líto, kdybych to neudělala, přidám vám sem úryvky ze článku, který jsem měla v plánu napsat v pondělí.

Tak moc se mě to učení drží,. Že jsem dostala chuť na bramboráčky. A mohu dokonce i říct, že se mi povedli. Vím, že nejsou zrovna moc zdravé díky tomu oleji, ale co. Já mám asi tu výhodu, že ať sním co chci, není to znát. Není půl roku již nějak moc dlouhá doba? .

Nikdy jsem nebyla tak úplně normální, nikdy jsem nezapadala mezi ostatní a možná proto došlo k tomu, že jsem si vybrala snad tu s prominutím nejdebilnější práci. Určitě existuje spousta prací na stejné úrovni debility, ale sto lidí, sto chutí. Proto se toho tady zdržím.

Sbírám se něco napsat už pár dní. Kdysi se k nám aspoň chovali jako k dámám - dneska nám ani dveře nepodrží, tašku nevezmou. Máme, co jsme chtěly? Co se týče tě.

Ari a Liz prošli a dostanou řidičák .

Nedávno jsem se pozastavila nad jednou kapitolou mé právě rozečtené knížky. Brown, a docela ráda bych se k tomu vyjádřila.

Většina z nás to už asi zažila. Když se na svět podívá dítě, vidí možnosti, dobrodružství. Vidí svět, jako jedno velké hřiště. Můžete si pod tím představit co chcete. Pro mě mají tato slova dva významy.