Nečekala jsem to, myslela jsem si, že napíšu jeden článek a pak zase pauza. Ale je tu člověk, díky kterému mám velkou chuť pokračovat s blogem. Terezko, hrozně moc ti děkuju. Před chvílí jsem si přečetla tvůj komentář u minulého článku a hrozně mě potěšil. Jsi strašně hodný člověk a moc si tě vážím. Až pojedeš kolem, určitě se musíš stavit! Dramatický článek po 2 měsících. Arctic Monkeys - Knee socks. Tak jsem tu s da.

Písať tento článok je ako lúčiť sa so životnou láskou. Nebudem vysvetľovať, o čo ide. Nie ste blbí, aby ste to z nadpisu nepochopili. Prežila som tu dva krásne roky. Spoznala som úžasných ľudí, ktorí ma podporovali.

Zo mňa si musí niekto tam hore robiť dobrú srandu, ale že už to fakt nie je vtipné! S Kučeravým sa nebavím vôbec už dva a pol mesiaca ako je známe. Prvýkrát sme sa streli po mesiaci, to som sem nepísala. Ale potom ma nenormálne nasral! Prvú hodinu cca všetko v poriadku a potom? Zrazu jed.

Keď nás ten program vyslovene nudil a dozvedeli sme sa, že kapela má prísť na rad až o dajme tomu hodku a pól, tak sme si povedali, že zbehneme k nám domov po žuvačky, lebo tých nikdy nie je dosť. Ale čo sa nestane? Vôbec som nevnímala či sa s ním pozdravili aj baby a kto všetko tam ešte vlastne bol. V mojej mysli blikala iba jediná myšlienka a to, že on sa mi pozdravil! Punk-Rock je môj živoooot! Toť otázka.