Prešiel celý víkend a ja som sa drvila na skúšky v škole. Na tréning s Tomom Kaulitzom som ani nepomyslela. Po škole som šla rovno domov a nachvíľu som si ľahla a zaspala som. Idem na skúšku new videoklipu. Vytiahla som z vrecka pozvánku a podala som mu ju. Uběhlo pár dnů od dob.

Konečně víme, jak sbalíš vysněného kluka! Zaměř se na jeho znamení. Loučíme se s vámi, milí příležitostní čtenáři. Již na tento blog nic nepřidáme. K závěru bychom chtěli poděkovat za vaši přízeň a komentáře.

Jak jsem už v předchozím článku předeslala, tento blog uzavírám, co nevidět jej i smažu a stěhuji se jinam. Cítím, že je to tak správně a potřebuji to, mám-li pokračovat dál. Sama tomu říkám restart,. Tak to tak nějak vnímejte i vy. Nějakou dobu tu tuhle zprávu ještě nechá.

Rusko bylo takové, jaké jsem si pamatovala. Cesta byla zdlouhavá a já i přes to obdivovala Rusko. Bylo to tu úplně jiné než v Americe či v Evropě. Bohužel jsem nemohla přestat myslet na ten dopis. Chtěla bych dítě? Ale ale. Copak nám to tu přijelo.

Teprve 4 design tohohle blogu, ale myslím, že o to ani tak nejde. A vlastně ještě ani teď si. Udělala jsem si dneska totiž. Což znamená, že tenhle tu možná ani dlouho nebude. A skládá se v podstatě z jedné fotky a věty.