Prožila jsem s kamarádkou těžké období - shánění peněz na léčbu pejska, náročnou léčbu, která ještě neskončila. Snažila jsem se pomoci, jak se dalo a nebyla jsem sama. Nyní se Nemíčkovi daří dobře a přiměřeně jeho stáří a nemoci, která se podařila ozařováním a chemoterapiemi zastavit. V dnešním světě nás bohužel velmi často ovlivňují negativní lidé, zprá.

Takže - po extrémně dlouhé době mě komentář zase donutil se ozvat - jinak bych se asi nedokopala cokoliv napsat. Pokusím se to vzít zkrátka. A už předem jsem trošku smutná z toho, co se chystám napsat. Ale myslím si že nastal čas. Ale k tomu až později. Plánovali jsme cestu do Vietnamu, kde bych poznala jeho tatínka, vzhledem k okolnostem to ale neklaplo. Nevadí, jindy! Když já se prostě neumim učit. A stejně tak se mi mění postoje k sobě samé.

Nevím, kdy se to stalo, že se můj život změnil v jednu rozmazanou běžící čáru. A ještě pohled na vodopády. Bárka, vichr a maják.

Když jsem doma, jsem k ničemu.

Ale tohle všechno o sobě tvrdí ona sama. Ale má respekt z vody a z výšek, nemá ráda komáry a uřvaný a uječený děti, bulvár, lži, cigarety, mastný věci, civilizaci, nemoci, chudobu, přetvářku, drogy a namachrovaný lidi. A užili jsme si to spolu.

Když jde člověk stále rovně, daleko nedojde. Možná ale přeci jen dojde dál, drží-li se rovně a při své cestě, než když pořád kličkuje, ztrácí, hledá a mění směr, odpočívá a loudá se. Řekla bych, že tímhle stylem se nedá dojít někam. Aneb nečtěte to, pokud nechcete poznat mé vnitřní démony. Slaná slza padá z tváře,.

Jsem jen nepřejícná, závistivá,. Pomstychtivá a občas sem tam hodim bombu. Ale jinak mám třeba ráda koťátka a tak. Nejsi ani moje, ani drahá. Hej, pane Whistle! Blikající jezero plné pilulek. Máš na výběr- ber, nebo nech být. Ber jednu, je to jako loterie. Ačkoliv netušim, co je a co neni dneše.

Lidl dal do svýho letáku fotku černocha. Rozumíte, ne? Jak si to mohl dovolit? Žijem snad někde v Africe? To je jasná multikulturní propaganda. A pokud by snad byli, každej normální čech se postará o to, aby nebyli. Ten černoch z letáku vypadá hrozně nebezpečně. Pod tou mikinou má určitě skovanej celej zbrojní arzenál. Někdo se vraždit může a někdo ne. Proč nám vadí vražda? Vánoce jsou svá.

Temně rudý, kalný, černý. Nesrozumitelný šepot se náhle proměnil v křik. V křik, kde slova nejsou důležitá, jde o barvu. Býval šedofialový, krásně sladký jako něco, po čem toužíte. Dává vám naději, vyžene z vás tu temnou modř. Jenže, v tom je ten problém, on ztratil barvu. Je jako kalná černá voda. Je průhledná, ale jen do určitého množství. Jako když malujete s akvarely.