Včerejší noc byla tak bolestná. A bolí to i teď. Když mi to řekli, chtělo se mi křičet. ale z mých úst nevyšla ani hláska.

Lidl dal do svýho letáku fotku černocha. Rozumíte, ne? Jak si to mohl dovolit? Žijem snad někde v Africe? To je jasná multikulturní propaganda. A pokud by snad byli, každej normální čech se postará o to, aby nebyli. Ten černoch z letáku vypadá hrozně nebezpečně. Pod tou mikinou má určitě skovanej celej zbrojní arzenál. Někdo se vraždit může a někdo ne. Proč nám vadí vražda? Vánoce jsou svá.

Přišlo to nečekaně, přesně tak, jak tomu bývá zvykem. Další z mnoha, které mi změnilo život. Ať už to bylo rozhodnutí otevřít obálku, odstěhovat se nebo potkat někoho, kdo Vám od základu převrátí vnímání světa. Vždy je to podmíněno rozhodnutím. Ty víš, kdo se stal mým přízrakem,. A zároveň jej třísnit karmínem.

Má-li problém řešení, nemá smysl dělat si starosti. Když řešení nemá, starosti nepomohou. Za poslední měsíc jsem dostala několik dobrých rad, proto se s vámi o ně podělím. Jsou od dvou lékařů specialistů. 2 Jsem-li unavená, musím odpočívat. 3 Podzimu je lépe se vyhnout. 5 Po práci je dobré si zdřímnout. 6 A kdyby mě v práci něco štvalo, nemám si to nechat líbit.

Aneb proč lidé na Marsu nikdy žít nebudou. Vidíte snad, že by byla Země kulatá? Takže není. A kdo má zájem na tom, abychom žili v omylu? Jen si tak trochu hrát.

V několikasetmetrové výšce nad Lysefjordem, co určitě znáte z google obrázků. Na každé fotce je vidět jen obrys odvážlivce, co se nad propast odvážil přeskočit, kolem skály, modrá obloha a liduprázdno.

Tentokrát bych chtěla povídat o svém prvním listopadu. Dni, kdy to všechno začalo. Dni, od kterého se počítá nová etapa mého života. Dni plného snahy a hlubokých myšlenek. Chtěla jsem být sama sebou. Lidé se mě bojí, když mě vidí na ulici. Můj vzhled je předmětem mých vlastních nočních můr. Možná Ovšem, kdo to může posoudit.