Občas příjde čas kdy se člověk potřebuje posunout. Jít dál a neohlížet se na minulost. Občas je těžké opustit staré návyky, místa. Ale když nastane ten pravý čas je někdy i nutné to udělat. Jak spousta z vás ví, neobešla bych se bez psaní. A ještě před pár týdny jsem myslela, že bych se neobešla ani bez TOHOTO blogu. Možná z donucení, možná jsem nechtěla pokazit to, co jsem si už sama vybudovala. Nepříjemně známý hlas se ozva.

Doufám, že to někdo čte. Tento týden jsme nabrali tři nováčky a já bych je poprosila, aby se šli posadit na tyto židle. Neváhala jsem, šla jsem se posadit na židli, nejdál od ní. Přisedl si ke mně chlapec s havraními vlasy, zelenýma očima a tím nejkouzelnějším úsměvem. Jak se může smát? Tady máte váš denní rozvrh, podle, kterého se budete řídit! Teď tu zůstaňte .