No jo, je to tak, zítra. Kdybych se nevrátila, dovoluji vám oplakávat mě a posílat mi virtuální kytičky na můj virtuální hrobeček. Ani nevím, mám z toho takovej zvláštní pocit. Trochu mě děsí, že tam bude tolik lidí. Co lidí, skřítků! Sice mám děti ráda, ale čtyřicet hyperaktivních liliputů, to už není takový terno. No, držte mi palce. Že si od tebe konečně odpočineme? Vaše Tez, 164 centimetrů.

We stopped checking for monsters under our bed when we realized they were inside us. Asi bych se už možná mohla po měsíci ozvat. Přesněji po měsíci a třinácti dnech. No, jsou totiž prázdniny a já měla moc. Tohle je přesně to, o čem chci dneska psát. Tyjo, tak to bylo dost deep. V poslední době mám strašně moc .

A když už jde úplně do tuhého, nedokážu potlačit vůbec nic a každý vidí mně, jaká doopravdy jsem, a to vůbec není příjemný pocit. Připadám si pak taková nahá, bez mojí drsné slupky, která mně už nemá možnost chránit. A bez slupky, bez mého štítu, je pro mne všechno hrozně nebezpečné. I když se nejedná o moje první experimentování s poezií, pokud to mohu t.