Aneb, proste je koniec. Hlásim sa po ozaj dlhej dobe a ospravedlňujem sa za to.

Upozorňuji, že tato fotka je z 29. října 2010, což znamená, že se moje Image trochu změnila. Je zvláštní, jak se dokážou měnit nálady. Upozorňuji, že tato fotk.

OK a je to tu, Shichi skončila na dobro. Ja som vedela, že to o chvíľu príde. Len som čakala, že kedy. Ja o chvíľu budem pokračovať. Povedzme si to úprimne! Ešte stále je ongoing.

Yuri de Natsume Fatal Dreamer. Som tu zas xD Alebo ešte stále. Bez pozdravu, bez úvodu. Blog na blogspot sa zakladať nebude. Pri mori bolo kvalitne fajn. No, moja nálada .

Končím s vymýšlením názvů pro povídky. nebaví mě to a nejde mi to. A pro dnešní noc poslední věc. Přiznám se, že námětem na tuhle povídky mi byl následující obrázek. Tož, co se tu zase děje? Dnešní den bude.

Sakamichi no Apollo - Kids on the Slope. Najviac si schuti užijem film či knižku tak, že vôbec neviem o čom daný objekt bude alebo mám maximálne v hlave len kľúčové slová a v tomto prípade to bol jazz. Takže teraz neviem či robím správne, či mám pokračovať ďalej a neprestávať v predkladaní môjho názoru tomuto neviditeľnému publiku, ale v každom prípade moji miláčikovia, ja vás do ničoho nenútim. Prču Aby sme si bol.

Mikina Agrese 95, modré číny a dětský úsměv. V posledních dnech-hodinách-minutách-vteřinách, jsem lehce zavzpomínala. Je celkem funny, jak se věci od minulého roku změnily. Ne, že bych si stěžovala. Kde jen loňské sněhy jsou? Just taste of reality.