To much beauty for my eyes. Je to poněkud okecané téma a nyní na něj bude tolik článků, že se skoro stydím přidat k nim i tento, avšak na druhou stranu si říkám, že se není, za co stydět, vždyť je to přeci MŮJ blog.

Je to už dlouho, co mám tohle v rozepsaných článcích a myslím, že to stojí za to, abych to dopsala a zveřejnila. Na nápad, otázky a všechno možné, jsem přišla trošku zvláštně. Chci vám povědět, proč jsem se zase tak dlouho neozvala, protože se k tomu váže jedna pro mne nemilá příhoda. Houbeles, prostě v tu chvilku vůbec nevíte. A už se k tomu dostáváme.

Co si takhle konečně přiznat, že nejdůležitější není pravda - mnohdy je důležitější nechat pravdu být. Proč se moje generace baví tolik o sexu? Proč se moje generace tolik zajímá o návykové látky? Proč jsem v naší generaci jeden z mála normálních? O únavě a nasekaných divočácích. Když bloudíte v jednu ráno Černými lesy, napadá vás spousta myšlenek. Neměl jsem to udělat líp? K ránu vás probou.

Takový ten napůl volný den. Rozhodnete se, že už je opravdu čas dokoupit milion věcí do domácnosti, protože všechno většinou dojde skoro ve stejnou chvíli, a vy to odkládáte, protože předem víte, že utratíte spoustu peněz, ať už slevy ve vašem oblíbeném obchodě budou jakkoli velké. A to není všechno! Jen, co jsem přišla ke dveřím drogerie, přestalo pršet. Když jsem poté vyšla s plným batohem a taškou ven, svítilo sluníčko jakoby nic.