Na internetu se objevila informace, která začíná dohadům dodávat o něco ostřejší obrysy. O někom, na kom mi strašně moc záleží, na k.

Dneska jsou to tři roky! Teoreticky včera, no. Oni si snad myslej, že tolik vzpomínek a zážitků, tolik pocitů a příběhů, prostě jen hoděj do kytek? Moc moc mo.

Nejsem Perfektní tak se stím smiřte. Jak to všechno začalo? Řeknu takže před 13 dny .

Momentálně bych zametla pod stůl fakt, že jsem tenhle blog tak dlouho naprosto ignorovala, protože teď jsem chtěla psát hlavně o něčem jiném. Téma napovídá jak nadpis, tak rubrika, tak nálada. Ale nic není tak úděsné, jak to teď možná vypadá. Ta poslední věta je mantra několika posledních měsíců. Ehm, české volnočasové dobrovolné psaní, momentálně smolím bakalářku a vyhlížím státnice, takže zrovna tohohle psaní mám až dost a ráda volnočasově odběhnu sem.

dubna 2012? Jste tu vůbec ještě, vlčata? Nebo jste taky zmizeli v tom hloupým dospěláckým světě jako já? Moc otázek na první letošní článek, já vím. Život pádí - jak jinak než o život. Co u Vás? S novo.

Obavy zaplavily celý temný dům. Všichni upíři cítili, že jsou v nebezpečí, že už v tomto městě nejsou sami - objevil se někdo další, nějaká parta, možná skupina. Kolik jich ale bylo? A co tu pohledávali? Bylo téměř jasné, že jsou zde z nějakého úmyslu. Alex byl přesvědčen, že z nečistého. A tihle kolem kroužili jako šelmy kolem své kořisti. Proč? Co je tohle za hru? Stín se míhal kolem mě jako vítr, .

Nemohu nabídnout nic než krev, dřinu, slzy a pot. A já si řikala, že jsem šťastná nějak dlouho. Peněženku, batoh, všechny doklady, kasr, nůž, vstupenky, hřeben, jelení lůj, deodorant, brýle. Takže jsem dneska běhala po úřadech a policajtech jako kretén, protože mám jet do chorvatska, a měla jsem tam jet na občanku. Kterou mi vydají za čtyři týdny, takže to nestíhám, takže jsem platila miliony za expresní pas. Po tom, co zvonil tel.

V každé maličkosti se skrývá radost, člověk se ji jen musí naučit vnímat. Strašně moc mě mrzí, že jsem tady zase tak dlouho nebyla. Jenže je to všechno moc složité a každý den má pouho pouhých dvacetčtyři hodin. Občas se mi podaří pár řádků k něčemu napsat, ale je to strašně malinko. Slibuji, že se pokusím se polepšit, ale vůbec netuším, jestli se mi to podaří.