Že tohle byl můj uplně první blog. Tu chválu co jsem na e-mailu slyšela. A někdy si je čtu i dnes. Tenhle blog je strarý,bez designu. Choďte sem,jako jste sem chodily! Já se sem možná někdy vrátím.

Temně rudý, kalný, černý. Nesrozumitelný šepot se náhle proměnil v křik. V křik, kde slova nejsou důležitá, jde o barvu. Býval šedofialový, krásně sladký jako něco, po čem toužíte. Dává vám naději, vyžene z vás tu temnou modř. Jenže, v tom je ten problém, on ztratil barvu. Je jako kalná černá voda. Je průhledná, ale jen do určitého množství. Jako když malujete s akvarely.