Nenaříkej nad temnotou ve světě, hleď raději rozsvítit světlo. Přimět někoho změnit oblíbenou značku je prý velmi, velmi obtížné. Na druhou stranu, někdy to jde celkem samo. Také jste na letních táborech čekali na balíček z domova jako na spasení? Nebyli jste zdaleka sami. No, jen to schválně zkus. A pak mi napiš, jestli dostal i Tebe.

Ať už malé nebo velké, trable mě potkávají každý den. Bohužel ani Silvestr nebyl výjimkou. Nakonec mi bylo z to.

Najlepšie vtipy-čítajte,smejte sa a pridávajte. Ak chceš pridať vtip do tejto kategórie tak choď na koniec stránky napíš svoje meno,email,vtip a klikni na tlačidlo ˇpridať komentárˇ. Pripomínam Vám že ak tu chcete vkladať vtipy musíte vôjsť do správnej kategórie a tam ho vložiť inak váš vtip nebude uverejnený. Dajte sem, ja vypijem.

Měla jsem jít radši spát, než. Doukoukat tu, pro mě velkou depťárnu, zvanou. Potom vypnout film a zjistit, že. je vlastně tolik, kolik je. A že je vlastně novej den. jo, jeden z mých momentálních strašáků. V dolním pravým rohu mi obrazovky. A společně s ním je to tu zase. Jako by to bylo včera. Proč už dávno nemám aspoň kousek z toho, co jsem chtěla? A potom.

Často prostě nemám potřebu sem psát, protože. Prostě nemám? Věřím, že kdybych si stanovil, jak často sem psát, vždy by bylo o čem, protože by muselo být. Ale to by nebylo upřímné. Musel bych se nutit psát zajímavě a vařit z vody. Na druhou stranu bych možná měl aspoň pár pravidelných čtenářů; s mým momentálním tempem je to po každém článku jakobych začal s novým blogem.

Ať se snažím sebevíc, nedokážu se prostě zbavit myšlenek. Je to pro mě nadlidský úkol. Zkoušela jsem to mockrát, ale nevydržím to ani pět vteřin. Připadá mi, že můj mozek neustále pracuje. Vždycky, pořád na něco musím myslet. Nejde mi mozek jen tak vypnout. Občas mám pocit, že mi asi vybouchne hlava, jak se mi tam kupí myšlenky. To by byla krása! Všechno by bylo mnohem jednodušší a krásnější. Škoda, že je to jen blábol.

Ale moja budúcnosť je dobrá. No už je neskoro knučať. A viem, že to už nespravím. A už ich nikdy nechcem straiť.

Kdyby mě teď někdo bodl do srdce, bolelo by to mnohem míň než tohle všechno. A když teď usednu před zrcadlo, vidím v něm holku držící skleničku vína, jakoby to byla její poslední naděje na záchranu. Má slzy v očích a vypadá smutně a bezradně. Možná, že tohle je mé opravdové já a nemám právo na to, být jednou aspoň veselá a nic nemuset řešit. Není mi souzeno přijímat samu sebe takovou, jaká jsem.