Dříve než se to stane minulostí, pojďme to společně objevit. Slibovala jsem první povídku do Projektu Slza, který jsem představila v minulém článku. Let nad schody zakončuji dlouhým skokem a už strkám do skleněných dveří, už málem zakopávám na příjezdové cestě, už stojím čelem k těm tunám písku na obzoru a slunce mě nemilosrdně pálí na kůži. A pak se ona pomalu zazubí. Tenhle pomalu se roztahující úsměv se nezměnil. Stejně jako se nezměnila žádná z těch tisíců vzpomínek, kt.

Vánoce, Nový rok a co se za poslední dobu stalo aneb neumím nadepisovat nadpisy. Už je to dlouhá doba, co jsem naposledy napsala nějaký ten deníčkoidní článek, proto tu dnes máme další! A taky se blog stal blogem týdne. Nutno dodat, že minulý rok jsem začala o celý měsíc později, tento rok ovšem nemeškám.

Nuže, je tu nová povídka. Sice je kratší ale to bude vynahrazeno reportáží z TolkienCONU doufám. Tak snad se bude líbit. Nedovedu k tomu nic říct. No po dlouhodlouhé době něco. Aspoň něco po dlouhé době.

Tak mi to moc dlouho nevydrželo. Měli jsme tu můj první olej, elektronický obrázek i moje první akvarelové pastelky. zkrátka jsem se tuto serii rozhodla zakončit mým prvním akvarelem. Minule jsem Vám slíbila, že Vám ukážu svůj první obrázek malovaný akvarelovými pastelkami.