Omlouvám se za svou nepřítomnost tento týden. Ale je tu zase škola. Tento týden makám jak dělník, pořád jen píšeme písemky, v pátek se uzavíraj známky.

Po dlouhé době jsem se rozhodla sem něco napsat, protože jsem blog vlastně nijak nezrušila nebo jak to říct. Je celkem rozdíl po roku? Ano, po roku napsat.

Znáte to,hodně školy práce atd. A nevim čim to ale vube.

Dneska jsem dojela domů do babičky. Úplně zmožená z toho, jak jsem jela na kole v takovém horku, a ještě, když už jsem byla skoro doma, začalo tak nehorázně pršet. Jako já nevím, mám celkem déšť ráda, nevím proč. O prázdninách mám taky k.

MYSLÍM SI, ŽE UŽ TO NEMÁ CENU. NAJDI MÍSTO, KTERÉ TĚ DĚLÁ SILNÝM. BOJUJ ZA TO, CO MILUJEŠ. Kdo že je to ta Unicorn? Ta holka přece není žádný knihomol, ani spisovatel a už vůbec ne žádný Mozart nebo Twain. Jen mizerný člověk a ještě horší spisovatel. Ve školce se mnou učitelky měly spoustu trápení, protože když se děti nechtěly podě.

Pro mě je to hudba. stačí si do uší nahlas pustit píseň, která mě dokáže probudit. Zaposlouchám se a jako kdyby pro mě nic jiného neexistovalo a to je právě to, co pro mě hodně znamená, dokážu si najít něco, přes co ventilovat všechny mé pocity. Oh, if you could see me now. Někdy si představuji jaké by to bylo, kdyby mě nyní mohla vidět o.

Pred pár dňami som sa ako inak rozprávala s mojou milovanou Ivkou a ako sme sa tak rozprávali prišlo na tému blog. A tým novým priestorom pre mňa sa stal blogspot. Možno som už len z čias.