Pocit trapnosti, za těch 20 let už obnošený,. Tak jako papír se štítí jí. Radost je teď je lesk je skleněnka je potící se sval. Je všechno co do slov. Nechechtala by se přes vousy namočené chtíčem.

A někdy, občas, slova přetečou. Pánu Bohu jde pára od úst. V celém městě spí jen kachny,. A do pavučiny našich slov se zaplétají minuty. Vítr servíruje vzpomínky s letadlovou oblohou,. A všechny naše strachy tam necháváme zamknuté. A místo tání se křehce tříští.

Všeho je moc a život nikde. Jen jednou týdně se sejdeš v knajpě, kde netočíš ty, ale někdo jinej, a potkáš tam všechny skvělý lidi. Svět je chvíli tak úžasnej, že lepší místo ani neznáš. Dlouhý stíny a spořádanej život.

Jsem se rozhodla napsat článek po . A všimla jsem si že je to docela trefný k článku týdne. Tak čtěte a bud držte huby nebo mě milujte. Člověk by řekl že po dvou měsících v ústavu, jednom tejdni na detoxu a dvou měsících v komunitě pro mládež ohroženou drogovou závislostí dostane rozum. Pokud tohle čte někdo z mého blízkého okolí, mrzí mě to, ale nemohla jsem vám to říct. Je to jedno, vše je šedé. Navždy? Hlavně si to nikdy nepíchej. Ale já ho týrám dál a .

Nevím, jak dlouho bude blog v provozu, ale navždy tu nebude. Myslela jsem, že mi pomůže, když ti budu psát v rozespalé náladě. Když člověk neví, jestli spí nebo bdí. Teď už vím, že i když je člověk rozespalý jen napůl psát nebude. Lidi, kteří se mnou spali v jedné místnosti, .

Ale nejspíš proto, že v nich vidím sebe samu, takovou, jaká jsem. Takovou, jak mě vidí ostatní.

Kéž by jim ta radost vydržela dost dlouho, nejlépe napořád. Až později jsem zjistila, že stejného přesvědčení nabylo mnoho dalších lidí. Propagace osla v salámech vyšla někomu báječně Ale i fámou je člověk živ. Nevím Proč to celé dělala? Je krásné neděln.

TAK JSEM ZASE SKONČILA JINDE.