Tato kniha je věnována všem dětem z mudlovských rodin. I mezi čaroději se najdou lidi, kteří mají mudly v oblibě. Jsou to lidé jako my, ale neumí žádná kouzla. Žijí na stejné planetě a měli by jsme je tolerovat a respektovat. Na skořici jsem naskládala jablka a zaba.

Už od počátku měl namířeno na vrchol potravního řetězce. Podmanil si oheň, a udělal z něho svého sluhu. Po čase spoutal sílu blesku, naučil se používat elektřinu, ovládl zemi a naučil se využívat nerosty a bohatství této planety. Ano, člověk je chytrý tvor, který umí používat mozek. A nakonec spoutal sílu samotného atomu. A stal se ničitelem světů. And the time goes by. Tady to není nic t.

To mám tedy jít do Kordonu? A kde to je? A mám vůbec šanci se tam dostat? Dívka zalapala po dechu. Jak to vyprávěl dívka byla bledší a bledší. Už ani nevnímala jeho slova. Cítila jak kapišky slz padají na její klín.

Některé uklidní cigareta, jiné alkohol, ale mě psaní. Nad táborem se začala snášet mračna, která uzavřela jasně svítící hvězdy před zraky všech přítomných. Temná mračna zahalila hřebeny průsmyku, stany a vojáky do závoje neproniknutelné tmy. Poté vyšlehl do Haggova stanu blesk. Světlo bylo tak jasné, že se všichni přítomní instinktivně stáhli do bezpečí stínů svých stanů. Noc prozářila záře, která připomínala den místo noci.