Hlavní je udělat si čas pro sebe. Mohlo by se to zdát jako samozřejmé, nebo že to není žádná spásná myšlenka, ale já jako bych ji ještě donedávna neznala, nebo ji zapomněla používat. A přitom je to tak prosté. Člověk je stále ve spěchu a ve stresu a v tom všem zapomíná v první řadě na to hlavní a to na sebe. A to je přitom to nejdůležitější, aby byl člověk v pohodě. Chřipka a zkouškové je parádní kombinace. To je oč tu běží.

Sledujete ty pohádky a romantické filmy, které na všech kanálech ve vánočním období běží, že jo? A vhání vám to slzu dojetí do oka? Neviděli jsme se naposledy ten můj poslední den v bývalé práci.

Kopírování bez udání autora se trestá useknutím všech končetin, které budou následně vystaveny v obludáriu. Život bez hranic nám nedovolí hranice překročit. To vám panečku povím, prázdniny, které stály za to. A aby v tom nebyl chaos, vše povím hezky od začátku. Co vše mě naučila umělecká škola.

Nebezpečná chyba při přípravě KUŘECÍHO MASA, kterou dělá většina z nás! Přehřívá se ti mobil? Jak ho připravit na letní sezonu. Dlouhé vlasy, krátký rozum. A když mě tedy čekají ty státnice, možná bych s tím rozumem mohla něco dělat. Varianta číslo jedna je učit se, ale to se mi popravdě moc nechce. Tak jsem na to šla od lesa a zahodila půlku vlasů.

Až budu velká a budu si stavit svůj dům, postavím ho tak, aby mi sousedi nečuměli do zahrady a já neslyšela jejich uřvané fakany. Jak se říká, rodinu ani sousedy si nevybereš. Z jedné strany bydlí pár v důchodu, kde nikdy nebyl žádný problém. Až na slepice, které začaly létat k nám přes plot. A poslední 4 měíce zažíváme peklo. Moje máma dostane rakovinu, topíme deskama a jí se špatně dýchá. A umřely nám dvě kočky. Náhoda? Ale těš se ty svině jedna.

Moje náboženství, aneb o šnekovi jménem Prdela. Ano, těm co využívají alespoň jeden z mnoha zdrojů co jsem vypsala asi došlo že onen slavný problém budou uprchlíci. Samozřejmě, je možné že mému hloupému, nevyvinutému, čtrnáctiletému mozečku zaleptanému pubertálními problémy, co se snaží všechno vidět nějak hezky prostě nedochází jak je ta situace složitá, nebo tak něco. Proč tedy tolik lidí říká že jim nechce pomoci? Tak, a je to.

Blog málem padl do zapomnění, ale stále se našli mezi blogery ti, kterým není osud naší malé zdi lhostejný. Opět se zeď začala stavět a začali nám přibývat cihličky, za které jsme všichni rádi. Jsme skutečně rádi, že jsme stále vidět. Děkujeme vám! Pojď, buď cihla! Není to nic těžkého.