Miluji Tě, má tolik významů, kolik jen chceš. Tracingbrothers - Night of carts. 10 2 2018, v neděli v Mladé Boleslavi, OC Olympia, už od 7 hodin večer se začalo sjíždět neskutečné množství aut od obyčejných škodovek až po nadupané tuningové káry. S mým přítelem a skvělou partou přátel jsme se rozhodli, že se na tuhle akci pojedeme také podívat. Ve složení 4 oktávek a jedné tigry jsme vyrazili.

Nenaříkej nad temnotou ve světě, hleď raději rozsvítit světlo. Přimět někoho změnit oblíbenou značku je prý velmi, velmi obtížné. Na druhou stranu, někdy to jde celkem samo. Také jste na letních táborech čekali na balíček z domova jako na spasení? Nebyli jste zdaleka sami. No, jen to schválně zkus. A pak mi napiš, jestli dostal i Tebe.

To, co lidé nazývají štěstím, jsou okamžiky, kdy přestávají mít strach. Smrt neexistuje, energie se jen přesune o kus dál. Myslím, že už nikdy nebudu spát. Myslím, že už nikdy nebudeme spát. Myslím, že půjdu spát. Protože dneska je to naposledy. Dnes ráno na polštáři ležely zbytky mýho těla.

Aneb návod pro orientaci info, co se vyplatí přečíst. Aneb co na srdci, to na jazyku. Teple a duhově aneb Prague Pride 2015. Na úvod snad jenom transparent, který si mě skutečně získal -. I měkkýšům je evidentně horko. Přespávací výlet do Islandu pro adoptivní děťátko.

Zde nechávám odkaz na povídání, které vždy mé milé Bevince. Počůrané a snové vyprávění ze života obyčejně šílené ženy. Když člověku došlo, že se ničím neproslaví, že zůstane neviditelný po zbytek svého vlastně marného života, zplodil děti, v nichž zanechal touhu nějakého přínosu pro svět, a umřel Vznikl koloběh života a smrti a jsou rodiny, které svět obohatily tak maximálně o své lejno.

He is my bias, and so similar with that guy I adored. In this times I am very scared of future.

Pokud jste na dně, tak jste na tom pořád líp vůči tomu, co je pod dnem. Jeden z mých starších příběhů, které jsem našel, snad se Vám bude líbit. Já už nechci úplněk! Já už nechci úplněk! Vzal si džbán vody, který měl položený na stole, a polil si rány. Některé z nich ještě krváceli. Nejzávažnější z nich si ovázal hadrem a vzal si knihu, co měl na stole, a začal do něj něco psát. Ruka se mu tak klepala, že si všechno písmo rozmazal.

Zdá se, že mým posláním je neplnění cílů! Tak jsem si tak na začátku roku hezky malovala, jak budu plnit nějaké cíle, abych ze sebe měla radost. No nakonec jsem se dostala k vytyčování si nových a krátkodobějších cílů.

ALE V TOMHLE JÍ PŘEŽIJU.