Aneb život není pornofilm, ani mateřská školka. Nabrala jsem trochu dechu a větru do plachet. Najdete mě na novém blogu. První, co mě po rozchodu s panem R napadlo, byla myšlenka na děti, které jisto jistě do 30 mít nebudu. Na prsou mě silně bodal pocit virtuální ztráty něčeho, co nemám.

Nevím, kdy se to stalo, že se můj život změnil v jednu rozmazanou běžící čáru. A ještě pohled na vodopády. Bárka, vichr a maják.

Jenom trošku osvětlím, co se asi právě teď chystáte přečíst. Měla docela pozitivní ohlas a mně osobně se také líbí, takže bych ji ráda vpustila do světa internetu. Pokud zde bude nějaká chyba, budu ráda, pokud mi ji napíšete do komentáře. Budu dělat, že o tom nevím.

Aby to tu dlouho nevázlo a červenec nebyl ve složkách prázdný, podělím se s vámi narychlo naším novým přírůstkem. Je to malej zabiják, od slepého koťátka agresor. Jeho životním posláním je kousat, škrábat a cupovat. Maskuje se za svou roztomilost, občas se tváří, že je hloubavý. V momentě, kdy ho pohladíte, teče krev a lítaj třísky. Je to takovej náš rosomák a mým životním cílem je nyní naučit ho se mazlit.

Maličkosti, které nás činí šťastnými? Úsměv neznámého člověka v metru, milá paní prodavačka, když vám někdo vrátí peněženku, která vám vypadla z kabelky. Maličkosti, které nás dělají šťastnými jsou ve většině případů maličkosti, které pro nás vykoná někdo jiný úplně nezištně, bez nároku a očekávání nějaké odměny, čistě z dobré vůle. Následující fotky jsem si .