Vybrala jsem pár fotek, které se mi líbily nejvíce. Každá fotka pro mě něco znamená, je to vzpomínka, je to zachycení přítomnosti, kterou si prohlédnete v budoucnosti. Má vzpomínka při této fotce je, že když jsem jí vyfotila, měla jsem z ní strašnou radost a ukazovala jsem jí mému kamarádovi. Je to vlastně i vzpomínka na den s ním. Proč jsem byla dřív spole.

Chtěla bych psát články o tom, co mě štve. Naneštěstí mě ta daná věc pokaždé tak rozhodí, že nejsem schopná souvislého a inteligentního psaného projevu. Momentálně jsem si ale udělala ve čtení pauzu, dala si oříškový müsli a trochu se uklidnila. Neměla sis žádný děcko dělat, když ho musíš vozit v mhd. Nikdo není povinný ti pomáhat. Další tupá matka, co si o sobě myslí, že je víc než všichni ostatní jen proto, že je matka. V této hádce se podílely dvě skupiny p.

We are all food in the end. Wednesday, 9 September 2015. Jak jsem dva dny měla -naprosto úžasnou- kočku. Původně jsem čekala, že tento článek bude mít jiný název i obsah, ale bohužel, stalo se něco, co nikdo nečekal. Začátek jsem začala myslím už v minulém článku. No a potom nastala noc.

Jsem z toho vážně nadšená.

Jak jsem utekla z domova. Tohle nebude zrovna tradiční první článek. Na druhou stranu, nic jinýho by moji současnou situaci nevystihlo lépe. Nejsem si jistá jestli si to někdo přečte, jestli ano, děkuju za vyslechnutí a jestli ne, možná je to tak lepší.